V loňském roce absolvoval James Blake úžasnou cestu sebereflexivního růstu. Když na začátku roku vydal první EP "The Bell Sketch", závěrečné titulky by byly téměř stejné jako u singlu "Air & Lack Thereof", který v roce 2009 vydal u Hessle Audio. Mikrofragmentární souboj samplů v žánrovém teritoriu kapesního dubstepu. A Blake jako zpěvák svůj vokál nechal rozpouštět agresivním vokodérem, aby jeho miniatury mohl pohodlně vložit na tu milimetrovou mapu zvuků.

Vlastně obdobná charakteristika by našla uplatnění i na dalším EP "CMYK". Snad jen s tím rozdílem, že vokál stále více dostával podobu nebo spíše náznak lidskosti a na vertikální ose se stále více blížil k té horizontální, která by přestavovala plynutí skladby. Není příliš obvyklé mluvit v souvislosti s Jamesem Blakem o hitech, ale titulní skladba z tohoto EP ("CMYK") je hit jako blázen. Tenkrát jsem si i na chvilku myslel, že tohle bude ten směr, kterým to Blake bude prohánět při příštím releasu. V té době už taky bylo jasné, že Mount Kimbie a tenhle mladík mohou být těmi, kdo dubstepu ukážou novou uličku (o tom, jestli slepou, nebo ne, můžeme za pár měsíců polemizovat). A také to, že Blake je velká věc.

Pár měsíců po CMYKu vydává další EP s názvem "Klavierwerke". Tím jednak odkazoval k Berlínu, jednak ke klavírním pracím klasiků. Dalším signifikantním bodem byl Blakeův statement o tom, že s hlasem nyní nakládá tak, aby byl více spjatý s celou skladbou. Což od něj jako od zpěváka a svým způsobem i hlasu postdubstepové generace kdekdo mohl čekat. Jak jsem již v recenzi na toto EP psal, kdybyste všechny jeho alba dali chronologicky vedle sebe, ten vývoj z nich musí být cítit už od výtahu. A to se přitom kvalita vždycky o stupínek posunula směrem nahoru. Stejně jako důležitost jeho zpěvu na úkor zběsilosti.

Nebylo moc velké překvapení, když Blakea recenzenti začali pasovat na jedno ze jmen pro příští rok. A samozřejmě ani ve hledáčku expertů z BBC Sound Of nechyběl. Anketa, která už mnohokrát místo skutečných hvězd objevila neuvěřitelné kreatury, spíš jen potvrdila to, že Blake je v současné době největším synonymem pro jakoukoliv podobu slova hype.

Použití coveru z "Klavierwerke" a vytónování ho světle (až tyrkysově) modrou barvou si lze vyložit všelijak. A první, co mě napadne, je asi slovo pop. Myšleno v tom slova smyslu, že se postavil širšímu publiku čelem a zároveň si udržel svébytnost (ta podobnost s Bon Iverem v "Lindesfarne II" budiž polehčující okolností).

Blake mě hojným využitím svého vokálu překvapil jako svého času Darkstar. Z okázale agresivního minimalismu postupně udělal intimní scénickou zpověď. Největší překážkou jeho eponymního debutu se tak stává trojdílná série EP. Ne snad že by kvalitativně jeho debut drtila, jen poskytovala zcela odlišné očekávání. Což se může brát jako jeden velký paradox. Svým chronologickým zlidšťováním svých skladeb k tomuto zvuku tíhl. Navíc on sám sebe považuje za vokalistu a na debutu jen dal zelenou svým soulovým genům. Tak proč, kruci, to počáteční rozčarování? Možná nepřipravenost, možná singl "Limit To Your Love" nebyl dostatečným mezipřistáním. Když jsem desku slyšel poprvé, napadlo mě, že Jamie Woon by tohle celé mohl udělat mnohem lépe, aniž by mně na záda dýchal Bon Iver nebo Antony Hegarty. Jenže tyhle kecy při dalším a dalším poslechu mizí stejně rychle jako pochybnosti o Blakeovu záměru. Jeho intimita není tak emočně zbarvená jako u zmíněného Hegartyho a navíc si proložením postdupstepových samplů a vokodérových glitchů umí udělat zdravý odstup/postup. Jen tam, kde dřív byla výrazná sekvence rozdrolených zvuků, jsou nyní spíše atmosférické mezery.

Deska leakla těsně před Štědrým dnem a příběh toho úniku mi trochu připomíná ten, kdy unikla "Merriweater Post Pavilion" od Animal Collective. Také těsně před koncem jednoho roku a také lidé v diskuzích vykřikovali, že to bude nejlepší deska toho následujícího.

Když jsme ještě u těch Vánoc, nezní vám "Measurements" úplně vánočně? Možná je to mnou. Každopádně tahle placka bude pro rok 2011 znamenat hodně. Buď umře jedna naděje, nebo se zrodí několik dalších.

Debutová eponymní deska Jamese Blakea vyjde 7. února a bude mít následující tracklist: Unluck, Wilhelms Scream, I Never learnt To Share, Lindesfarne I, Lindesfarne II, Limit To Your Love, Give Me My Month, To Care (Like You), Why Don't You Call Me, I Mind, Measurements