Svůj pseudonym si tento týpek vytvořil díky postavě Philease Fogga, hlavního hrdiny novely "Cesta kolem světa za osmdesát dní" Julese Vernea, prý mu to znělo podobně k jeho vlastnímu jménu. První singl - "Keep Your Teeth Sharp" - vydal před necelým rokem, na ípí mu remixoval den ode dne známější Ólafur Arnalds (nezaměňovat s den ode dne známější slečnou Ólöf Arnalds). Pak přišly další singly, titulní "Moving Parts", srpnové "Stung" anebo přepychové "Answerphone" z Trafalgaru.

Deska nabídne řadu hudebních prvků, v rámci mezí mnoha žánrů i celkového pojetí jakýchsi hudebních hodnot. Mr Fogg je slyšitelně nejen nadaný, ale i šikovný. Jeho hlasový materiál není ničím nepostradatelným, ale na druhou stranu je něčím velmi zajímavým. Tuto stylově mainstreamovou hudbu prokládá nejeden povedený efekt, řada neotřepaných samplů, převážně svižných beatů a celé toto dohromady drží pevné a hutné melodie. Jako dobrý příklad poslouží song "Stung", na jehož video se můžete podívat dole pod článkem. Mezi to, dle mého, nejlepší, co album nabídne, patří dva kusy. Nezapomenutelná absolutistická hymna, pestrý a stylový klenot "Keep Your Teeth Sharp" a samozřejmě zmíněný - hravý, něžný a úderný - trafalgarský "Záznamník".

Mr Fogg - Keep Your Teeth Sharp

Fogg v jednom rozhovoru řekl, že na debut vybíral z více než čtyřiceti autorských písní. Jeho dlouhá práce i nasazení z desky sálají, k tomu nezapomeňme, že mu s produkcí pomohl Valgeir Sigurðsson z Islandu, kde v roce 2009 "Moving Parts" vznikalo. Sigurðsson je mimochodem podepsaný pod nehorázným kvantem povedených desek. Jako muzikant, producent nebo technik, zmiňme například některá alba Björk, Kate Nash, múm, CocoRosie, Nica Muhlyho, Ane Brun, Wildbirds & Peacedrums, Sam Amidon...

Po poslechu jeho "Moving Parts" se možná - podobně jako já - nebudete umět zbavit pocitu, že Foggův zvuk je nějak šikovně uprostřed. Deska může působit jako polopop, poloindiepop, polodance, polostylová, polorádiová, což nevadí. Může se ale i přihodit, že zapůsobí jako polopovedený paskvil, polonepovedený paskvil, poloosobní, polokýčovitá, polofunkční, zkrátka nějak neuceleně a nesrozumitelně. Není ani art, ani mainstream. Ale to čarovné na tom je, že umí dokázat, že není ani špatná, Phil Barry má bezpochyby dost co nabídnout.

Mr Fogg má úctyhodný debut. V království jeho rytmům a sterilním klávesám podlehli, dočkal se velmi příjemně vysokých čísel a označení jako "génius". Ale nezbývá než počkat a vidět, jak jej přijmete vy, tady uprostřed.

Mr Fogg - Stung