Pokaždé když píši nějakou takovouto recenzi, snažím se přijít na to, komu je vlastně určená. Helena Vondráčková, Karel Gott a jim podobní přece nejsou žádnými nováčky a jejich alba jen těžko mohou oslovit někoho, kdo je a priori nesnáší nebo je považuje ze zombie, kteří na naší scéně už dávno nemají co dělat. A stejně tak by to mělo fungovat i u recenzí. Zkusme tedy přijmout jakýsi úzus, že je následujících pár odstavců věnováno především těm, kteří nebudou k "Recitálu" přistupovat s křížem, svěcenou vodou či česnekem.

"Recitál" je totiž vcelku povedená koncertní nahrávka. Tím, že má dva disky, nebylo potřeba záznam nějakým významným způsobem zkracovat a díky tomu uslyšíte nejen přes dvacet písniček, ale i povídání mezi nimi, což notným způsobem vtahuje posluchače do děje a navozuje užší kontakt. Prostředí divadla, které se povedlo přenést i na zvukový záznam, dotvořilo poměrně komorní atmosféru, kterou kupodivu nenaruší ani tanečněji laděné písničky. Ty zde jsou spíše jakýmsi doplňkem daleko vážnějším kouskům její diskografie, kterých je tentokrát o něco víc, než jsme u Heleny Vondráčkové zvyklí.

Mezi onou vážnější klasikou různých žánrů, jako jsou "Dvě malá křídla tu nejsou", "A ty se ptáš, co já" nebo "Přejdi Jordán", totiž zaznělo i několik "nových" písniček plus ty, které třeba už dlouho Helena Vondráčková nezpívala a pocházejí z jejího působení v pařížské Olympii s Golden Kids. Folkem prosáklý "Cínový vojáček" od Donovana, francouzsky zpívaný šanson "Parlez-mou d'Amour" nebo i "Vím málo" vypůjčená od Billyho Joela, respektive od Hany Zagorové na poslední řadové CD zapadly dokonale do celkové mozaiky poměrně pestré vitráže koncertu, který si velmi vážně pohrává s přízviskem akustický.

V podstatě jediným kazem "Recitálu" vedle drobného přešlapu s "Dlouhou nocí", která do koncepce tak úplně nezapadla, je příspěvek Šárky Vaňkové "Nechci být jenom tvůj sen". Netuším, jestli za to náhodou nemůže nějaké nachlazení, avšak způsob, jakým se trápí ve vyšších polohách, řádně tahá za uši. Společná a trošku níže položená "Oh, Baby, Baby" už vyznívá daleko lépe. Zmíněná sólová písnička Šárky Vaňkové ostře kontrastuje vlastně s celým zbytkem alba - její hostitelka je prakticky bezchybná.

Jak jsem už napsal hned v úvodu - "Recitál" je povedené album. Budu dokonce tak troufalý, že si jej dovolím doporučit nejen příznivcům Heleny Vondráčkové, ale i ostatním, kterým vysloveně její hudba nevadí. Představuje nám totiž tuto českou zpěvačku v poněkud jiném obrazu, než jak jsme ji mohli v několika minulých letech vnímat - jako by byla jako zpěvačka o něco serióznější, její hudba i celková koncepce koncertu promyšlenější a snad i k jejímu věku přiměřenější.