Dlouho se spekulovalo o tom, že Kabát po koncertě na Vypichu přece jen v tichosti skončí. Jedni argumentovali rozličnými Vojtkovými aktivitami, které se kvůli stále bobtnajícímu množství neslučují s chodem kapely, druzí donekonečna omílali fakt, že egomaniak Vojtek odmítá kompromisy, a tlačí tak Špalka a zbytek kapely ke zdi. Třetí své tvrzení podložili neschopností Kabátů vydat slibovaného nástupce ve všech směrech vyd(a)řené, čtyři roky staré "Corridy".

Kabát ale svou káru táhne dál, jen se za jeho zády mění v něco, co ani Saxanin Lexikon kouzel neznal. V kýč. Desáté studiové album "Banditi di Praga" vyšlo téměř na den přesně čtyři roky po "Corridě", což je ale jediná charakterová vlastnost, kterou mají obě desky společnou. Zatímco "Corrida" měla přesah, hard-rockové kytarové riffy byly podpořeny kvalitními Špalkovými texty a atmosféra, která album prolnula, neměla v diskografii největší tuzemské kapely obdoby, tentokráte se na aktuální desce dočkáte negativu všech zmíněných atributů.

"Banditi di Praga" není o alkoholu, není o kurvách, není o životě. Tak o čem, kurva, Kabáti zpívají, když vyčerpali svá tři hlavní témata? O ničem. Byly to Špalkovy texty, faktor, který Kabát dlouho držel nad vodou. Jenže tentokráte se Špalek utopil, a pod hladinu tím dostal i zbytek ansámblu. Snad za to mohl nedostatek inspirace, nápadů nebo jen nechuť psát pořád stejně. Jenže jinakost se v případě "Banditi di Praga" vydala tím nejhorším možným směrem.

Texty postrádají hloubku a kloužou se po povrchu, scházejí příběhy, silné momenty, geniální slovní spojení - a nepochybujte, že by je jeden z nejlepších tuzemských textařů Špalek neuměl. Jen prostě nebyly na skladě. Kabát se v posledních letech izoloval, zavřel do sebe a do svého světa. A právě jakoby odjinud pocházejí rádoby vtipná, ale na výsost trapná témata použitá na aktuální nahrávce. Průměrný posluchač Kabátů jim často nemůže rozumět a mířit na elitu naší země, na to teplická kapela snad ani nepomyslela. Hlavně ale nedomyslela cílovou skupinu aktuální desky. Ona dost možná ani neexistuje.

Pokud chce Špalek očistit své jméno, měl by si odskočit na sólovou dráhu; vydat sólovku plnou svých textů, jež bude sám interpretovat. Jak vidno, nálepka Kabát způsobuje jeho umu ujmu na zdraví a křeče. A takto by bylo možné analyzovat i zbylé členy kapely. Vyjma Vojtka, samozřejmě. Ten stejně stojí tak nějak mimo a kope svou vlastní ligu.

Po hudební stránce je aktuální deska paletou motivů, na které Váňa s Krulichem namíchali syrovost Oomph!, hřmot Rammstein a hospodskou křehkost Tří sester. Tak nějak zní. Trochu ostalgicky, trochu nostalgicky, přearanžovaně, nejednotně. Na řádu nepřidali ani hostující neřádi z Divokýho Billa či smyčcové kvarteto v závěrečných "Schodech".

"Banditi di Praga" je tak další nevyužitou šancí Kabátů na rozloučení se na vrcholu kariéry, protože nepředpokládám, že další čtyři roky má tahle formace šanci přežít.