Občas se člověku poštěstí v krátkém sledu absolvovat hned dva báječné koncerty slovenských osobností. Během necelého týdne jsem viděl vystoupení Jany Kirschner a Richarda Müllera, kteří shodou náhod jedou turné ve stejném čase. A našlo se ještě několik společných okolností: v Richardově kapele hraje saxofonista Michal Žáček (coby Ostravák si užíval ovací domácího publika), který kdysi hrával s Janou, na obou koncertech zpívalo sborově publikum a na konci obou vystoupeních před přídavky kapela po jednom odcházela z pódia. A hlavně, oba večery byly opravdu krásné.

Tak jako Jana Kirschner, měl i Richard Müller výbornou doprovodnou kapelu a písničky byly předělány do mnohdy úplně překopaných aranží. Komorní koncert, který Richard odzpíval téměř celý vsedě, rozhodně neprobíhal v rámci turné propagujícího aktuální desku "Už", neboť z té zazněla jen titulní píseň. Přesto se nespoléhal jen na známé hity - to potichu mu umožnilo prezentovat i méně známé písně ("Aspoň plakať", "Smutná pieseň", "Očenáš"), které by se nehodily do loňského halového turné.

Menší sály a intimní atmosféra sedí slovenskému bardovi mnohem více než velké produkce se sboristkami a obřím světelným parkem. Těsný kontakt s diváky prospěl zpěvákovi i jeho písním. Stačila chytře vymyšlená scéna se žaluziemi, pár úsporných gest a nesmírně hluboké emoce. Přestože některé skladby byly velmi vážné, nebyly depresivní. Müller komunikoval s publikem, vyprávěl příběhy o vzniku písniček a s nehraným obdivem sledoval hru svých muzikantů.

Zajímavé momenty? Zpěvák představil kapelu ještě před začátkem první písně, několik skladeb odeznělo v jednom bloku nepřerušeném potleskem, fixované rameno báječného kytaristy Markuse, skvělé propojení písní "Milovanie v daždi" a "Tlaková níž", sólo na xylofon v "Po schodoch"... A abych se ještě jednou vrátil k analogiím Kirschner/Müller, k nejlepším skladbám jejich koncertů patřily písně, které pro ně napsalo duo Hapka-Horáček: v prvním případě to byla "Vidoucí, ale neviděná", ve druhém pak "Rozeznávám".

Müller před přídavky sám sebe označil v narážce na dnešní dobu a hudební průmysl za výběhový model zpěváka. Doufám, že tenhle veterán do šrotu hned tak nezamíří. Ovace vestoje byly pro něj naprosto zasloužené - tak nádherný koncert bych si dal třikrát za sebou.