Misha sama si předchozími alby umístila laťku proklatě vysoko. To, jakým způsobem vtrhla před osmi roky na slovenskou scénu, ještě stále vyvolává úžas. Nejen debut, ale především následující dvoudisková eponymní nálož dokazovala velkorysost jejího pěveckého talentu překračující žánrové hranice. Stačí se například zaposlouchat do hostovaček v tracku "Noel" (Tkáč & Haverlík) nebo v "All You Need Is Love" (Neuropa), aby bylo jasné, proč se svého času stala Misha vyhledávanou vokální slovenskou královnou.

Proč tak zeširoka pojatý úvod? Novinka "Ako nikdy predtým" totiž představuje Mishu v překvapivě slabé formě. Ta tam je zmíněná žánrová hravost, pryč jsou hudební experimenty. Zatímco ještě předchozí deska "13000krát" byla prošpikovaná funkem, r‘n‘b soulem i jazzy feelingem a nabízela vyzrálý repertoár s několika skvosty po hudební i textařské stránce, je ta aktuální sterilizovaným long drinkem bez chuti a výrazných barev. Její výkon na ní už neční nade všemi, ale je pouze jedním z mnoha.

Od úvodních "21 dní" se deska vleče nezvykle pomalu. Nasazuje až téměř poraženecké tempo, které by se dalo snadno přežít v přítomnosti nápaditých aranží, ale ty se nejspíše poztrácely cestou z lisovny. Jejich místo zabraly úsměvné efekty typu zvuky bouřky či doprovodného operního hlasu ("21 dní"). Pomalý houpavý rytmus dvojky "Ako nikdy predtým" jen umocňuje dojem, že se jedná o nejdepresivnější i nejnudnější písničku o nově nabyté životní energii, která kdy byla natočena. Trochu vzruchu přináší alespoň hlas Richarda Müllera ve čtvrté "Budeme Alright". Škoda že ho nenabízejí i doprovodné beaty.

Singlovka "Krídla" (obzvláště v radio editu) krásně ilustruje pause režim, v němž zůstala Misha uvězněna. Poprvé ve své diskografii neukazuje směr, ale poslušně se zařazuje do pelotonu mezi ostatní. "Ako dlho potrvá, kým to budem zase ja?" lze se tak ptát společně s textem "Ako dlho sa to dá". Alespoň částečná odpověď naštěstí přichází vzápětí. Rozpustilý mód v "Nie si moj štýl" připomene zpěvaččiny kvality. A přestože si lze doopravdy oddechnout, že i po hudební stránce se konečně něco děje, až s desátou v pořadí "My Heart Is Crying", je to právě druhá polovina alba, která táhne "Ako nikdy predtým" po bodové škále alespoň lehce nad průměr.

Vzhledem k tomu, že Misha spoluprodukovala tři skladby, nelze zvolit jednoznačnou odpověď, zda neslaný-nemastný dojem z desky toho říká víc o zpěvačce, nebo producentech. Je ale zarážející, jak málo nového, překvapivého a progresivního po hudební stránce album přináší i navzdory hostující company (Opak, Neuronic, Robo Papp...). Nebo je to snad právě díky ní? Rovněž texty plné banalit mají do nadnesené lehkosti předcházejících nahrávek daleko. Naštěstí se nevytratila vokální jistota, s kterou Misha čaruje například v "If". Ale přesto stačí na spočítání opravdu výjimečných singlů prsty jedné ruky po amputaci ("My Heart Is Crying", "Nie si moj štýl", "Zobuďte ma"), což je v jejím případě zoufale málo. Vydatnou stravu servírovanou doteď posluchačům nahradila dietou. Na přežití to stačí, ale je to otrava. Z "Ako nikdy predtým" se zkrátka vyklubalo (k nemalému smutku autora této recenze) vcelku tuctové album. A to i v rámci slovenské hudební scény.