Motýli ve sněhu

V souvislosti s dlouho avizovaným ukončením existence norského popového tria A-ha vychází dvoudisková retrospektiva pojmenovaná "25: The Very Best Of A-ha". Je to třetí výběrové album kapely a také nejlepší. A nejen proto, že je (bohužel) definitivní.

9/10

A-ha - 25: The Very Best Of A-ha

Vydáno: 4.10.2010
Celkový čas: 79:40 + 76:09

Skladby: CD1: Take On Me, The Blue Sky, The Sun Always Shines On TV, Train Of Thought (7" Remix), Hunting High And Low (7" Remix), I've Been Losing You, Scoundrel Days, Swing Of Things, Cry Wolf, Manhattan Skyline (Edit Version), The Living Daylights, Stay On These Roads, Touchy! (UK DJ Edit), There's Never A Forever Thing, You Are The One (7' Remix), The Blood That Moves The Body (Two-Time Gun Remix), Crying In The Rain, Early Morning, Slender Frame, I Call Your Name; CD2: Move To Memphis (Single Version), Dark Is The Night For All, Cold As Stone (Re-Mix), Angel (Edit), Shapes That Go Together, Summer Moved On, Minor Earth Major Sky (Niven's Radio Edit), The Sun Never Shone That Day (Radio Edit), Velvet, Forever Not Yours, Lifelines, Did Anyone Approach You?, Celice, Analogue, Cosy Prisons (Radio Mix), Foot Of The Mountain, Nothing Is Keeping You Here (Single Remix), Shadowside (Single Edit), Butterfly, Butterfly (The Last Hurrah)

Vydavatel: Supraphon

Ohodnoť toto album

Tři koncerty doma v Oslu na závěr letošního turné (mělo by být i DVD) a pak finito. Tři pánové pod hlavičkou A-ha se rozhodli ukončit čtvrt století trvající existenci skupiny a věnovat se individuálním kariérám (v případě Paula v kapele Savoy). Není nad umění odejít v pravý čas. A toto odcházení je podpořeno i vydáním vzpomínkového 2CD o třiceti devíti nahrávkách "25: The Very Best Of A-ha".

Už jsme zde několikrát zdůraznili, že u výběrových alb (kterých před koncem roku vychází požehnaně) ve zvýšené míře hodnotíme jejich formální stránku. "Dvacetpětce" z tohoto pohledu není co vytknout: výborný a obsáhlý výběr písniček, který kombinuje nepochybné hity a méně známé, ale o to vybranější speciality (zde například "Cold As Stone", "Slender Frame" nebo "Cosy Prisons"), pár nealbových písní, jež vyšly pouze jako singly (lillehamerská "Shapes That Go Together" a závěrečná rozlučková novinka "Butterfly, Butterfly"), remixy, kvalitní remastering a rozsáhlý sleeve note v bookletu.

Poslech chronologicky seřazených písní ukazuje zajímavou věc: přes patrný vývoj módy, žánrů a technologií za posledních dvacet pět let (což je v populární hudbě dramaticky dlouhá doba) si A-ha na každém albu zachovali nějaké těžko pojmenovatelné kouzlo. Kouzlo fungující od syntezátorových začátků idolů dívčích pokojů přes proměnu na rockovou kapelu začátkem devadesátých let a znovu v dekádě následující po nečekaném comebacku v novém miléniu. Možná je to ve stále mladistvém Mortenově hlase nebo v té pověstné severské melancholii, co funguje i mezinárodně, zejména na fanoušky v Německu, Brazílii, Británii a Rusku.

U A-ha mne vždy mrzelo, jak je má naprostá většina "běžných" posluchačů spojené jen s jedinou písničkou. Zopakuji poněkolikáté - "Take On Me" je jejich nejhorší singl, který skvostům z alb "Lifelines" či "Analogue" nesahá po kotníky. Však si stačí poslechnout bez předsudků kteroukoli desku po roce 2000 - tohle opravdu není kapela jednoho hitu. "25: The Very Best Of A-ha" je dokonalou rozlučkou pozoruhodné popové skupiny. Uvidíme, zda dojde k ještě jednomu znovusjednocení.

• Mám rád (Martin, 09.12.2010 15:51) Reagovat

  Kapelu A-Ha stejně jako většinu synth-popu 80. let mám velice rád a proto bych oponoval - Take On Me je skvělá písnička se snadno zapamatovatelnou melodií a krásným i když prakticky neuzpívatelným refrénem (viz X-Factor kde se o ni někdo marně pokoušel). To že většina dramaturgů rádií má omezený playlist (a nejspíše i omezené možnosti co smí pustit) a hrají jenom Take On Me z ní nedělá nejhorší píseň, jen nejohranější. Jinak mám taky nejradši jinou písničku - třeba u nás prakticky zapadlou (hrálo se to u nás vůbec?) Forever Not Yours s geniálním postapo klipem. Nebo krásnou Stay on This Roads.
  
  

  • Re: Mám rád (Paulie, 09.12.2010 16:53) Reagovat

    Naprostý souhlas ohledně Take on me.V současné době se to zdá být nemožné, ale ještě kolem Lifelines tehdejší vydavatel dělal velké promo a skladba FNY se často točila i na Evropě 2 (ano, to rádio které hraje jen trendy věci ), tam dříve pouštěli i geniální Stay on This Roads.....Výběr je reprezentativní a zajímavý i pro skalního fanouška z důvodu jiných verzí skladeb.A-ha pro mě vždy zůstanou originální kapelou,která měla kvalitnější hudbu než si většina lidí myslela.. Už jsem zvládl jejich první rozchod, tak zvládnu i ten druhý :-)
    
    

• kvalitný remastering??? (martin73, 10.12.2010 10:02) Reagovat

  Sorry,ale ako muzikant a fans a-ha musim nesuhlasiť-tento remastering je príšerný,teda od pesničky slender frame to ide dolu vodou,ten zvukár čo to editoval musel byť zhúlený,alebo čo-inak fajn výberovka,zvlášť tie zaujimave verzie z posledneho albumu su fantastické.,ale ten remix the blood that...je hruuuuza
  
  

• Jejich alba... (David, 15.12.2010 09:25) Reagovat

  ...po roce 2000 jsou opravdu dobrá, škoda přeškoda, že u nás nikdy nevystupovali :-(
  
  

  • Re: Jejich alba... (marek, 15.12.2010 15:05) Reagovat

    a-ha posloucham od roku 2000 prave diky albu Minor Earth Major Sky. Momentalne jsem ve fazi, ze vubec nevim, na koho se budu tesit na koncerty...
    
    

7/10

Hudba v tisku: Kniha "Všechno je špatně, zpátky na stromy!" nás vrací do těžké doby normalizace, kdy i u nás začal vznikat punk Kdo by neznal skupiny jako Visací zámek, Plexis, SPS nebo Wanastowi Vjecy? Všechny začínaly v osmdesátých letech minulého století. Jak se český punk a hardcore ještě za minulého režimu rodily, se snaží přiblížit kniha "Všechno je... čtěte zde

Vydáno: 07.01.2026 08:00 v sekci Recenze | Hudba v tisku

Rozhovory: Michal Hrůza - Samota slouží mně. Koncert je největší odměna pro muzikanta Zpěvák a skladatel Michal Hrůza si pro své fanoušky po pěti letech připravil nové album. Autentická deska plná příběhů a bezprostředních emocí dostala jméno "Kouzlo samoty". V jedenácti písních můžeme slyšet hudebníkův... čtěte zde

Vydáno: 06.01.2026 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

Vítěze Cen Anděl poznáme v dubnu, vyhlášení se uskuteční na pražském Výstavišti Po skončení kalendářního roku 2025 přichází čas bilancování. V pestré nabídce různých odborných hudebních anket nebude chybět ani ta nejznámější - Ceny Anděl. Okřídlené sošky doletí ke svým majitelům už 11.... čtěte zde

Vydáno: 05.01.2026 16:00 v sekci Novinky

9/10

Recenze: Tom Smith chce na "There Is Nothing In The Dark That Isn't There In The Light" slyšet, jak s ním rozmlouváte Tom Smith je jako nezaměnitelný hlas formace přes dvě dekády napevno spojen s Editors. Až nyní zjevně přišel ten správný čas na jeho sólový debut "There Is Nothing In The Dark That Isn't There In The Light". Název o něm prozrazuje... čtěte zde

Vydáno: 05.01.2026 00:00 v sekci Recenze

7/10

Recenze: Tři sestry povznesli svůj hospodský um na "Pub Art" Po čtyřiceti letech fungování může málokdo zcela bez výčitek pojmenovat své album "Pub Art". Jenže skupina Tři sestry se svou nezaměnitelnou poetikou piva, cigár a lascivního humoru skutečně povznesla hospodský punk na umění.... čtěte zde

Vydáno: 04.01.2026 08:00 v sekci Recenze