Další z cyklu poutě po letošních deskách, které jsem z mnoha důvodů (ano, lenost má prominentní místa v předních řadách) nezrecenzoval, ale myslím si, že by zde o nich mělo být psáno. Proč? Protože jsou dobré. Neasi. A taky si tím chci trochu alibisticky předejít časté: "Cože?! Proboha proč recenze až teď!?"

(Nedávno ještě pirátská) rádiová stanice Rinse Fm je už dlouho známá tím, že má čuch na určité žánry londýnské urban music, které pak rotují v jejich éteru do té doby, než si jich všimne širší okolí. Mainstream. Za svoje první expozice jim může děkovat třeba dubstep nebo právě UK funky. Nevím, jak to bude dál po tom, co tomuto rádiu byla po šestnácti letech udělena oficiální licence, ale ten status lidí, co vytáhli dubstep ze stínu pod postelí, jim už nikdo nevezme. A to samý udělali vlastně i s UK funky. Žánr, co měl podobně jako bassline zmíněný dubstep nahradit.

Mezi nejvýraznější osobnosti této scény patří bezesporu "ten černej s velkýma bílýma brejlema - tedy Roska. Roska. Roska. Na tohohle divocha jsem si vzpomněl ve dnech, kdy se všechno venku schovalo pod tu otravnou bílou deku. Jeho karibské perkuse navázané do nekonečných smyček, ve kterých je opakovaně provoláváno jméno "Roska" (je tu nějak přeroskováno), solidně zahřejou. Zkouřené samply, které jsou prošpikovány miliardou odrůd bubnů. Roska (vlastním jménem Wayne Goodlitt) roztáčí kola vysmáté kodeinové párty, kde je sponzorem heslo opakování matka moudrosti. Ale ne že by to nějak extra vadilo. Roska umí z nesvázaných rytmů udělat uniformní záležitost, která ve finále funguje jako sex s Afričankou na parkovišti před panelákem. Střet kultur. Skvělý výsledek. Housové rozpouštědlo mi přišlo vhod, jen možná mohl lépe naředit tracky s vokálama mezi ty bez nich, protože nekonečné spirály zmutovaných karibských večírků jsou ve sluchátkách náročnější než pod diskokoulí.

Jinak ale výborná záležitost, kterou doporučuju, stejně jako Roskovu Rinse FM show.

Roska - I Need Love ft. Anesha