Je čtvrt na devět a já vcházím do neútulného chladného prostoru NoDu. Před mikrofon se na jakémsi spoře osvětleném pódiu staví ona slibovaná "návštěva z kosmu", dEad rockstar, a v kostýmu připomínajícím spermii předvádí elektronicko-necharakterizovatelné cosi, co mi vůbec nejde dohromady se stylem Olgy, která má ještě přijít. Nerozumím smyslu té hudby (mohu-li ty zvuky tak označit), která ve mně vyvolává psychedelicky depkoidní náladu. What the hell? Nasávám vůni marihuany, nechápavě sleduji jeho spermičí pohyby a raduji se, když po písničce "Vánoční" ohlašuje příchod Jaromíra 99 a Dušana Neuwertha.

To je taky zajímavá dvojka. Dušan působí jako lascivní skautský vedoucí, Jaromír jako uprchlý cvok, jemuž slovo "úsměv" nic neříká. Oba ale dobře zpívají poměrně inteligentní texty, tak co. Dohromady znějí jako mix Jakuba Nohy s Oldřichem Janotou. Dušan na kytaru válí, to je známá věc. Střídáním rejstříků vtahuje posluchače do děje a ti se neznatelně pokyvují do rytmu. V chytlavých refrénech si prozpěvují s Jaromírem. Paráda. Konec, za chvíli přijde ille, jdu si zapálit.

Olgu Königovou si pamatuji s Obří broskví z letních festivalů, proto nejsem nijak zvlášť překvapená z jejího neobyčejného hudebního talentu a multiinstrumentálního rozmachu. Jenomže padesátkrát a stále poprvé. Stále mě fascinuje její trojrozměrně rozhodný hlas. Wow!

"Jednou v hospodě přišla Olga s tím, že má nějaký písničky a že ji s tím kluci vyhodili, " zahajuje Dušan samotný křest desky "V rekvizitách" a otevírá šampus. "Po pěti pivech nám připadalo jako skvělej nápad to nahrát," doplňuje ho Jaromír. Tak přece má smysl pro humor. Následně se zpěvačkou zahajuje titulní duet z desky, "V rekvizitách". Kulturní zážitek na druhou. Fantazie.

Celé vystoupení ille končí - k nelibosti všech - po necelých dvaceti minutách. Včetně přídavku. "Bylas úžasná, Olinko!" nadšeně zpěvačce gratuluje jedna z přítomných. "Jé, to jsi hodná, děkuju," směje se Olga a pohladí svou těhotnou kamarádku po bříšku. "Takže, co jsi to chtěla?" obrací se zpět ke mně. "Jo jasně… No, podle mě se desky křtí kvůli tomu, aby měly štěstí. Jako miminka, i když u těch desek chybí ten křesťanský podtext."

Ať tam podtext byl, anebo ne, projektu ille žehnej Bůh! Protože těch by byla vážně škoda.