Moucha objevil elektroniku a kouzlo EOST se - dle mnohých - vytratilo. Kay se rozhod' být klukem z plakátů a co zůstalo z HC Sunshine? Dle těch samých arbitrů dobrýho vkusu, diskoparta pro zlatou pražskou mládež. A co nám řeknou hrdinové internetovejch diskusí na přeměnu Sunflower Caravan? A podepíší se na chatu srdcařů?

"Show beze slov," začínal jsem vloni zjara report ze křtu debutovýho alba Sunflower Caravan. Máme tu letošní zimu a druhou desku SC a hle, máme šou se slovy.

Věta "Andy začal zpívat!" na pražský mikroscéně mezitím zlidověla. Každej nefanatickej fanoušek SC na to přišel, až když přišel na koncert. A ta inkriminovaná věta otřásala Prahou vždycky druhej den po šou. Co je ovšem jedinečnej úkaz, každej to bral pozitivně. Žádný zklamaný a do nicoty mířící "Andy začal zpívat...", ale nadšený vykřičníkem podtržený: "Andy začal zpívat!"

Tak tedy, Andy začal zpívat. Včera byl koncert a dneska ráno to říkám za každou větou. Bez vykřičníku ale. Šou SC se totiž zklidnila, což mě zas tolik nebere. Žádný převracení hammondek a hraní na ně kolenama a konverskama. Teatrální gesta zůstala, ale byla okleštěna. Andyho pobíhání po pódiu už nesvazují jen nástroje, ale i mikrofon. Co je ovšem dobře, že si to Andy užívá víc než kdy dřív.

Tolik štěstí v jeho očích po vydání debutu nebylo (přestože kvalitativně se rok stará eponymní nahrávka vydařila na výbornou). Při křtu aktuálního počinu Andymu zářily oči víc než luxy osvětlení v Paláci Akropolis.

Mimochodem, na křest dobrá volba, neb do jistý míry vznešený prostory dodaly samotnýmu vystoupení na důvěryhodnosti, že se nejedná jen o nějakou párty lokálních hvězd, ale o opravdovou, seriózní událost. Navíc ozvučení v Paláci Akropolis obvykle snese i ta nejpřísnější kritéria a nejinak tomu bylo při úterní sejšn.

"Od psychedelických improvizací se SC výrazně posunuli k retru a pozitivnímu popu," zaznělo v reportáži z loňskýho křtu. Stejně jako tehdy ubývalo psychedeliky a la The Doors a Andy si projektoval svůj retro fejs, dneska ubývá onoho pozitivního cítění ve prospěch éterovýho ártu, tedy uměleckých (ne však umělých) songů s rádiovým potenciálem. To je aktuální tvář tvorby SC.

Hammondky už dávno nedominují triu zvučných, zručných (a po všech stránkách krásných) hudebníků. To spíš piano, u kterýho Andy proseděl více než polovinu křtu. Sunflower Caravan dospěli a zvážněli. Občas až přespříliš, když v některých partech evokovali patetično Coldplay.

Navzdory řečenému to byla stále energická, živelná performance. Ono totiž stačí vložit do hry talent a nápady, a pak je už tak nějak jedno, jak vypadá výsledek. A talent a nápady se nezapomínají, a jak známo, obojí SC nikdy nescházelo.

Vrchol večera přišel zcela nečekaně. "Meat Free Monday". A Andy, hračička s megafonem, odzbrojil Akráč zpěvem. Tohle se povedlo.

Šou Sunflower Caravan je dnes pro nezávislýho posluchače příjemnější, než když se dříve Andy jen představil a rozloučil, jenže ono i v mlčení je kouzlo.

Navíc pro mne to byly čáry celkem zásadní, protože oddělovaly Sunflower Caravan od čehokoliv z tuzemský scény. Na stranu druhou, už svým debutem SC Česko přesáhli a je dobře, že se z toho nepodělali a rozhodli se tvořit jinak. A nutno uznat, že zase dobře.