Priscilla Presley osobně dohlížela na vznik megalomanské podívané "Viva Elvis" v Las Vegas, choreografie a dech beroucí taneční kreace dalo dohromady uznávané Cirque du Soleil. Kromě původních Elvisových nahrávek byly použity i nově natočené snímky, které jsou prezentovány na stejnojmenném albu, to vyšlo až nyní. Zapomeňte na taneční remixy Junkie XL ("A Little Less Conversation") nebo Paula Oakenfolda ("Rubberneckin'"). "Viva Elvis" je vize, jak by tento král mohl znít dnes. Nápad to není přímo špatný, ale občas to klame celým tělem jako svůdná blondýnka v bikinách. V samotném představení to však bude skvěle fungovat, však posuďte sami.

V podobném duchu se neslo i "Love" The Beatles. Pro vznik "Viva Elvis" se použily původní studiové nahrávky, doprovodná kapela, vokalisté a šikovní producenti však vytvořili hudební doprovod současnosti a občas vítězí zbytečná pestrost nad zdravým rozumem. V případě Brouků se této zvukové koláže zhostil sám Velký George Martin, Elvis takové štěstí neměl. Posun do hudební reality těchto dnů mu spíše ublížil, jeho hlas nelze napasovat na vše, co bylo původně zamýšleno. Mezi skladby se vtěsnaly i Elvisovy průpovídky a samotné "Opening" je skoro tragikomickým requiem, v němž znějí fragmenty "Also sprach Zarathustra" Richarda Strausse a není jasno, jestli jste se ocitli v "South Parku", případně zda vás Kubrick nezaklel do své "2001: A Space Odyssey" nebo nezačíná další díl "České sody".

Nové verze dnes již klasických hitů dostaly nový kabát, místy je to slušivé a má to tu správnou energii. Prvotní strach z "That's All Right", která jde ve šlépějích "Walking On Sunshine" (Katrina And The Waves) a "Lust For Life" (Iggy Pop) vás nečekaně od druhého poslechu nakopne (ten první zaskočí, vážně!), odvážně zní i dravá "Burning Love". Podpásovkou jsou ale pokusy o duety v "Love Me Tender" a "Can't Help Falling In Love" - ty ztratily snad i svou podstatu toho, co bylo v původních verzích Elvise - cit, romantika, to vše je pryč, nyní tu trčí jen ohrané klišé. Naopak úvodní "Blue Suede Shoes" vykřesá všechny vzpomínky na Forresta Gumpa, i v nové verzi to je ten rošťák Presley, všemu však vévodí dynamicky vygradovaná "Suspicious Mind" v samotném závěru.

"Viva Elvis" jednoznačně zůstalo ve stínu "Love" a snaha dát fanouškům novou desku Elvise Presleyho zůstala tak nějak kousek za půlí cesty. Rychlé kompozice neztratily skoro nic ze své kouzelné formulky jménem Elvis, ty pomalé jsou pouhým stínem. Vnitřní rozpaky se nedařilo odstranit ani po několikátém poslechu, a pochopitelné jsou tak pocity zrady těch nejvěrnějších fans Krále rock'n'rollu.