Liza Minnelli je nejen dcerou režiséra Vincente Minnelliho a legendární Judy Garland (ano, té kouzelné Dorotky, která zpívala v původním americkém "Čaroději ze země Oz" notorickou melodii "Over The Rainbow"), Liza je také velice zajímavou postavou americké popkultury. Toto tvrzení možná dosvědčí i tato vtipná reklama z února 2010, ve které je Liza spolu s další americkou legendou Arethou Franklin . V nedávné době jste Lajzu mohli taky zahlédnout a zaslechnout ve filmu "Sex ve městě 2" i na jeho soundtracku, kde si udělala cameo a přispěla předělávkou hitovky "Single Ladies (Put A Ring On It)" od Beyoncé. To, že Liza Minnelli je opravdová Diva, však nedokazují reklamy a camea, ale její nová nahrávka.

Je pravdou, že technická sterilnost alba a především bezduchý, ač mistrný doprovod piana můžou odradit mnoho posluchačů. Ty, které ale neodradí, možná dostane hodnota přezrálého a nadpřirozeného hlasu Lizy. Album napoví, že doby, kdy se na tuto paničku pohlíželo jen jako na drzou nánu až šlapku, kterou ztvárnila ve slavném "Kabaretu" Boba Fosseyho, jsou již dávno pryč. A nebude to jen díky věku. Samotná dramaturgie nahrávky vypovídá mnohé. Repertoár se skládá z klasičtějších čísel, ale i několika nových písní, ve výsledku však tahavějších, emocionálních zpovědí. Docela nečekaně.

Již samotný úvod alba v podobě téměř titulní písně "Confession" potěší. Tato příjemná fikce stylu "Dosud jsem nepolíbila muže, není to ostuda? Nepolíbila, dokud jsem neznala jeho jméno..." vyznívá jako přetažený pódiový popěvek, Minnellin specifický projev mu však dodává nehorázného sentimentu. A není to jen tím, že jeho majitelka je již postarší paní a takové texty pak tak prostě vyznívají. Sentiment a výrazný hlasový materiál je v kostce to jediné, co album nabídne. Ačkoliv to zní tvrdě, není to nic, za co by se Liza mohla stydět. Písně byly napsány výborně selektovaným arzenálem jazzmanů, broadwayské elity muzikálových autorů i hudebních žen typu Peggy Lee.

Album má velice intimní atmosféru, kterou podtrhují i samotné obměny v doprovodech. Ty však - opět - můžou působit velice limitovaně a náročnějšího konzumenta nadchnout nemusejí. Na druhé straně, deska nabídne silný osobní prožitek, který koresponduje s magickou atmosférou a nápadným hlasem této legendy. "Confessions" je vyvážené a výsledek letitého čekání některých není výhradně bipolární, není ani ničím přirovnatelným ke comebackovému faux pas. Album je bezpochyby emocionální, funguje a lehce přivřeným okem je i velmi příjemné.

Liza Minnelli povídá o "Confessions" a zpívá