Mít trpělivost je základní vlastnost každého hvězdáře a nadšence do nekonečných vzdáleností mezi planetami a galaxiemi. Lidské oko na takové vzdálenosti bez pomocných udělátek nemá šanci dohlédnout. Stejný problém má i naše sluchové ústrojí, které nedokáže zaznamenat každičký šum, ruch. Proto rád chodím do planetária, kde se tyto vjemy dají zprostředkovat. Ne náhodou se tak stal unikátní projektor značky Karl Zeiss určitým prostředníkem v meditaci snílků a nadšenců z Magnetik. Nepatrné posuvy jsou však čitelné i zde...

Součástí projektu se totiž stala Mitsuko, která do magnetických hudebních sfér zanesla závan akustiky (kytara, ukulele, atd.). Z druhé strany je pak podstrčen soubor analogových syntenzátorů (klasické Moog variace jsou k slyšení na každičkém rohu) a samotný "Projektor" se též nahrával čistě analogově (na magnetofonový pás). Svým způsobem je to logický následný krok po opusu "Laudanum", s nímž má čtvrtý zásek v diskografii stejný ambientně zahalený odér.

Zmizela však potemnělá šerost, tajuplná zákoutí a psychedelické výjevy; ty střídá specifická zadumanost. "Projektor" je asi nejvíce přístupným albem Magnetik (po jejich debutu), pohrávající si i s imaginárností new age. Nechybí odkaz elektronických pionýrů, bez kterých asi hlavně Moimir Papalescu nedá ani ránu (v dobrém slova smyslu). Je to snivá iluze, v níž se děje několik niterních variací. Světelné paprsky, kosmické chvění, to vše je vstřebáno s nadhledem pro dané téma. Jen se nezalekněte energetické "Where Birds Are Silent" nebo závěrečného, téměř hitového hymnusu "There's No Way Back".

Na své čtvrté desce Petr Venkrbec a Moimir Papalescu rozmotali poklidnější tempo a neklidně chvějící se atmosféry spíše brouzdají prostorem ve stínu světel. "Projektor" je meditační střet akustiky s analogovou elektronikou, v které již jen chybí šum magnetického pásu a ruchů vzdálených galaxií. Zároveň zvolili i setrvalý stav své tvorby, která si své zastánce bez problémů najde.