Jesus Christ Superstar byl a nejspíš vždy bude nejkvalitněji česky zpracovaným muzikálem. Velký podíl na tom mají hlavně úžasné texty Michaela Prostějovského a hudební nastudování Oty Balage. Šestnáct let po premiéře spirálovské verze můžeme opět vidět Kamila Střihavku a Báru Basikovou v hlavních rolích, tentokrát v karlínském divadle.

Nabízí se zde použít klišé o lezení do stejné řeky, ale ouha, Kamil vypadá pořád stejně a zpívá skvěle. Árii v getsemanské zahradě i přes momentální hlasovou indispozici zazpíval s jistotou a procítěností, až vám přejížděl mráz po zádech. A důležitá informace je, že se ani po těch letech nemusí stydět v bederní roušce.

Výkon Václava Noida Bárty už tak excelentní nebyl. Když jsem poprvé slyšela zpívat Dana Bártu nádherně jemnou árii těsně před oběšením Jidáše "Proč sis vybral mne, pro čin ohavný, při mě stůj, proč mnou pohrdáš, zaplatil jsem dráž", dohnalo mě to k slzám. Noid mě doháněl k záchvatu smíchu nad svou neustále se opakující gestikulací připomínající půlení cihly rukou. Václav Bárta bohužel postrádá potřebný groove a cit pro rytmus pro tento Weberův majstrštyk a jeho improvizace v songu "Superstar" (ano, ta znělka z Miss...) byla opravdu tristní. Většinu textů zpíval s tak úpornou snahou, naléhavostí, afektem a vykuleným výrazem, až jste měli strach, že si z toho ucvrnkne do kalhot. První polovinu muzikálu jsme tak strávili vymýšlením titulku pro článek. "Napiš tam 'Bárta znásilnil Ježíše'." "Není to moc drsný?" "Tyjo, dyť zrovna zku.vil nejlepší song z celýho muzikálu!" Druhá polovina muzikálu se stala čekáním, kdy už se Jidáš konečně oběsí, což stále kazila představa ještě jednoho posmrtného songu. Jediný světlý moment nastal v pasáži, kdy Jidáš udává Ježíše. Zde Noid přestal tlačit na pilu a zbytečně řvát, poprvé byla slyšet barva jeho hlasu a bylo cítit trochu vžití do role.

Naopak Dasha v roli Máří Magdalény excelovala. I při těžkých pasážích z jejího zpěvu zněla lehkost a přirozenost. U většiny muzikálových zpěvaček jste pořád na trní, jestli tu onu výšku vytáhne a jestli se strefí do tónu, načež si vydechnete, když se to povede. Dasha však kategorii michalo-davidovských poloumělkyní překračuje o několik pater a někdo by jí už mohl napsat pořádnou desku.

Exceloval také Ondřej Brzobohatý jako Herodes. Ten má sice v celém muzikálu jediný song, ale zato s nejpropracovanější show i kostýmy, navíc Ondra ze sebe dokázal udělat přesně ten typ přiblblého šaška, který je na roli potřeba. Stejně tak Pavel Polák zahrál Piláta s nutnou dávkou slizkosti a nesympatie a přitom s ohromným charizmatem.

Nejsilnějším momentem muzikálu bylo závěrečné ukřižování, kdy Ježíš začne levitovat a pomalu stoupá k nebi. Plusové body získává i celá company, která opravdu znamenitě zpívá a tančí, na rozdíl od zmateného křoví u hrůz typu "Děti ráje".

Pokud jste i nadále cyničtí ohledně možného úspěchu a kvality obnoveného muzikálu, můžete obavy klidně zahodit. Nové nastudování "Jesus Christ Superstar" rozhodně není ostuda a momentálně na české scéně nemá konkurenci.