Vypadá to, že se label R&S po svém znovuspuštění snaží najet do podobných kolejí, kterýma si to na začátku devadesátých let hudebním světem svištěl. Bavíme se o kvalitě. Releasy od Jamese Blakea umožnily těmto Belgičanům vrátit se na místa, kde jsou zase dobře vidět, a podle všeho si své renomé chtějí oprášit na současném dubstepovém vývoji. To, že Blake v jejich katalogu není jen hrou štěstěny, dokazují dalším jménem - Pariah.

Tento skot usazený v Londýně, vlastním jménem Arthur Cayzer, svým zvukem preparuje jednotlivé části svých oblíbenců - Buriala, Jamese Blakea, Joye Orbisona - aby je ve své vlastní skládačce uvedl znovu do pohybu. Na šestiskladbovém EP "Safehouses" tak od počátečních tanečnějších skladeb postupně svůj projev ředí do finální podoby poslední "Safehouses". Ta zní jako restart všech vjemů, které vám předchozí tracky daly. Čas rozjímat. Na úkor názvu zní nejvíc znepokojivě. Ambientní ruchy nejistoty. Atmosférická sonda a práce s prostorem tak, jako to umí Burial. Jak bývá zvykem, ten pocit probdělé noci visí při poslechu všude kolem.

Je zvláštní, že před tímto trackem "C-Beams" působila zcela odvráceně. Cayzer s touto skladbou nenápadně upozorňuje na svůj první release u R&S, který vyšel v dubnu letošního roku, "Detroit Falls". V něm zkombinoval beaty jako vystřižené z deníčku J Dilly a zohýbané UK garage zvuky. Podobné těm od již zmiňovaného Joye Orbisona. A když tak nad tím uvažuju, kdyby "C-Beams" vylezlo Flying Lotusovi z kalhot, ani bych se nedivil.

Pariah na svém debutovém EP odvedl dobrou práci. Povznesenou náladu zasněných nebo, chcete-li, probdělých samplů umí dobře naředit jak vokály, které považuje za důležitý element ve své tvorbě, tak beaty. Ty vystavuje do poměrně rovných forem, ale celou jejich disciplínu zvládá nenásilně narušovat. Breakbeatové samply v jinak uvolněné "Railroad" mi přijdou jako skvělý nápad.

Zkrátka a dobře, tohle EP si aspoň poslechněte.

Pariah - Crossed Out