Fikaných nápadů, jak se zavděčit fanouškům, příznivcům i těm, kteří se jenom nudí, existuje nesčetná řada. Jako jediné pravidlo může být vnímáno něco jako dát víc nebo jinak, než je to běžné. Robin Miriam Carlsson si však přišla taky na zajímavý způsob, nachystala to pěkně a hlavně i tak, ať to baví i ji, aby zkrátka mohla stíhat věci tak, jak sama chce, vystupovat a pohrávat si. Těm, kteří sledují, jak často se samy proměňují vize hudebníků a odkládají data vydání, nejspíše ani nebude potřeba zdůraznit, že dalším kladem tohoto finálového disku je už jen to, že se doopravdy stal. A stal se skoro tak, jak měl.

Poslední kus trilogie je obsáhlejší, kromě pěti nových písní nabídne i top desítku z předchozích svou destiček. Pravda, že mnozí možná ještě čekali klasicky ten třetí opravdový "Body Talk Pt. 3" a až pak desku, kde by byl syntax těchto tří alb v kostce. Třeba s bonusovým DVD. Anebo v pěkné krabičce se všemi třemi ípíčky.

Robyn je hravá a docela hustá, nachystala si to a mezi všemi těmi oficiálnějšími proslovy o tom, jaký bude který kus, i uznala, že vlastně má díky pětileté pauze tolik materiálů, že bude vydávat ty, které už budou hotové. Výsledkem triptychu není jen dávka synthpopové energie a pocitů, občasné harmonické blaženosti, jednodušších obyčejnějších textů, jednoho songu ve Švédštině nebo kolaborací s Röyksopp a Snoop Doggem. "Body Talk Pt. 1" nabídl rázovité, vrstvené, temnější a jaksi studiově sterilní songy, které nezaváněly popem, ale ranějším robyn-popem, s krásnou akustickou korunkou. "Body Talk Pt. 2" byl současný, dravý a hutný, originálnější, s kontrastnějšími hudebními tématy a technicky byl nápaditý možná natolik, že mnohé až zaskočil. Třetí kus je tanečnější. Robyn možná ovlivnil jen gagaismus dnešních dnů, možná jen měla skočnou a chtěla zkusit něco jako electro-osmdesátky. Současnou formou, s dávkou usedlých tepů, důrazu na hlase, plném ozvěn a oblíbených vokalizérů. Ten také možná překvapí, Robyn se nebojí zakřičet a nechává dravě a exponovaně vyznít svou princeznovskou barvu.

Z nového zboží vyniká především pilotní electro verze "Indestructible". Tato nezničitelnost by mohla díky své atmosféře vyčnívat, kontextem materiálů z předchozích nahrávek však působí jako parádní spojka. Zbytek novější Robyn, té královny parketů, působí jako výborné a skvěle pojaté tancovačky, nikoliv jako (podle mého) letos vydané pseudo-dance paskvily Kylie Minogue. Je sporné, drží-li "Body Talk" pouze to, že nové kusy jsou proloženy těmi už osvědčenými, jisté však zůstává, že je absolutně nabušený. Možná pomohly ty odstupy, možná jen šikovný tracklist, na kterém nakonec a velmi překvapivě nechybějí ani ty akustické doplňky. Máme se na co těšit.

Finále triptychu nazvané "Body Talk" vychází v Americe a Švédsku 22. listopadu, v Anglii týden poté, my se nejspíše dočkáme zároveň s Německem v době kolem 3. prosince. Deska bude obsahovat tyto skladby: Fembot, Don't Fucking Tell Me What To Do, Dancing On My Own, Indestructible, Time Machine, Love Kills, Hang With Me, Call Your Girlfriend, None Of Dem, We Dance To The Beat, U Should Know Better, Dance Hall Queen, Get Myself Together, In My Eyes, Stars 4-ever.