Podzemní prostory Sedmičky, evokující pěstování němectví, způsobily hned zkraje večera krajně neobvyklou katarzi. Strahovský klub 007 totiž svou atmosférou důvěrně připomíná berlínský Tommy Weissbecker Haus, t.č. po Køpi a Kunsthaus Tachelés třetí nejdůležitější squatt (nebo chcete-li umělecký prostor) německé metropole. Pravda, pirátská vlajka zavěšená na baru Sedmičky ve vzpomínkách přihraje spíše Hamburk, konkrétně jeho čtvrť St. Pauli, kde patří zkřížené hnáty do tradiční výbavy. Ovšem zatímco se v přístavním městě opojíte Astrou (čemuž rozumím) nebo Staropramenem (čemuž rozumím méně), ve zmíněném berlínském TWH servírují stejně jako na Sedmičce cider.

Paralela mezi klubem 007 a TWH se netýká jen chutného, osvěžujícího alko-nápoje, ale i schránky na peníze, umístěné na baru. Sbírka na stíhané antifašisty, křičí - na obou několik set kilometrů vzdálených místech - nápis z kasičky do prostoru. A pokud vás kvašený jablečný mošt donutí v TWH nebo na Sedmičce odejít na toaletu, vždy naleznete originálně polepené pisoáry (pokud jste maskulinní šťastlivec) či kabinky (pokud jste femininní nešťastnice).

Zásadní rozdíl mezi Sedmičkou (nevinným, i když ne zcela apolitickým studentským klubem) a TWH (nejen volnomyšlenkářským, ale často i neomarxistickým až anarchistickým sídlem) spočívá v návštěvnosti. Zatímco klub sídlící v přízemí TWH má své stále publikum, Sedmička jej v průběhu poslední dekády ztratila a nezískala nazpět.

Nelze se tedy divit tomu, že v sobotu na Houpací koně nepřišel nikdo jiný, než rodinní příslušníci kvarteta ústeckých hudebníků a dále již jen severočeští patrioti. Náhodného návštěvníka jste potkati nemohli. Na závěr tohoto exkurzu do němectví je třeba zmínit, že Berlín se stal po Ústí dalším klíčovým faktorem pro vývoj a směřování Houpacích koní. Imlauf & spol. totiž podlehli šarmu otce všech měst a od nepaměti jej opěvují či jen zmiňují ve svých písních. Nejinak tomu bylo v sobotu večer.

Nyní tedy krátké entrée nejlepší lokální kapely: Houpací koně jsou ústeckým regionálním hudebním kvartetem. Vyznačují se nadregionálními, na CZ poměry zcela výjimečnými texty a alternativní hudební složkou, jež je pro svou chytlavost a lehkou zapamatovatelnost neškodná i pro tuzemská rádia. Ta však Houpáče po hříchu opomíjejí. I proto si HK vysloužili přízvisko Nejpodceňovanější česká kapela.

Od protopunkových začátků dospěli HK k fúzi alternativního rocku a působivého popu. Vrcholem jejich snažení je aktuální deska "Hotel Palace", která vyšla na konci října a Koně k ní odjeli čtyřzastávkové miniturné, které zahrnovalo i strahovskou Sedmičku, kde se uskutečnil křest alba. Ještě dříve než k tomuto aktu došlo, odehráli takřka všechny písně z nové desky. Koncertní verze zní oproti studiové nahrávce mnohem živěji, a to novinky ještě nemá ansámbl HK zcela pod kůží, o čemž svědčily taháky s texty, nalepené po celé šířce pódia. "Hotel Palace" obsahuje řadu písní, které mohou mít singlové ambice. Naživo pak nejlépe vyzněly "V noci" a symbolicky berlínské vlakové melodrama "Jenny".

Ve druhé polovině koncertu, tedy poté co zazněl "Hotel Palace", odehráli HK s mírně pozměněným aranžmá několik starších písní. Žel punkově pionýrský zvuk železo-betonové Sedmičky těžko hodnotit. Po úvodním "Braku" mi nejprve zalehlo levé, následně i pravé ucho - to levé píská i dva dny po koncertě, v pravém dále hučí... Jenže kde jinde ohluchnout, než na koncertě kapely svého srdce? Imlauf zase propotil košili - to se dalo očekávat. A Houpací koně rádia ani po sobotním koncertu nehrají - to se dalo taky čekat. A přitom jsou HK asi tou nejméně očekávatelnou kytarovkou v Česku.

Když dozněl druhý přídavek a Sedmička přešla z intimního osvětlení do svého tradičního pološerého módu, zůstaly na psyché dva šrámy. První je neopakovatelný zážitek z energického vystoupení, druhá jizva naopak značí beznaděj. Sakra, proč se ti Houpáči nikdy neproslavili, když jsou tak zkurveně dobří? Proč si libujeme v podprůměrnosti, když tu máme něco tak geniálního; jejich léty prověřenou, bezchybnou produkci? Má sice svůj půvab, cítit se na koncertech HK privilegovaně, ale všechno tohle elitářství bych vyměnil za to, kdybych jednou Houpací koně slyšel v tuzemském éteru.

Aby se něco změnilo, stahujte a šiřte jejich "Hotel Palace", který by pod vlivem strahovského koncertního vystoupení dnes při hodnocení nezískal jen osm z deseti, ale devět, neřku-li maximální počet deseti bodů.