Jít na koncert do Lucerny už předem vzbuzuje podivné sevření žaludku. Tělo už totiž ví, do čeho jde, a tak se brání. Pro mimopražské můžeme zrekapitulovat, o co se vlastně jedná. Tento prostor zkrátka nepřekročil rok dva tisíce a upřímně nechápu, jak ještě může splňovat hygienické normy. Každý koncert je scénář vždycky stejný. Pan pořadatel, co už tady sedí třicet let, vás probodne pohledem a vy pokračujete k šatně, kde odevzdáte třicet korun. Chcete pivo? No problem, kluci v akci pro vás mají připravený fajnšmekrovský zážitek! Lahvový Gambrinus, který umělecky otočí do plastového kelímku a nechají ho vytéct. Že se potom celá lahev louhuje v pivu nikdo neřeší, drž hubu a krok, co jako chceš za čtyři pětky?! Máte snad chuť na pivo točené? Smůla! Celý prostor nabízí jen jednu pípu úplně dole, která navíc tradičně kolem desáté vykazuje prázdný sud. Nemusím snad dodávat, že fronta je tam zhruba na půl hodiny. Bez přehánění.

A co holky? Vínečko? Máme pro vás labužnický ročník - z dvoulitrové petky vám za lidových padesát korun nalijeme dvojku něčeho, po čem dostanete v lepším případě křeč do obličeje, v tom horším zánět močáku. Atmošku dotvářejí okoralé chlebíčky a obsluha v nepadnoucích laciných oblecích. A to jsme pořád ještě v předpeklí. Ten největší rock'n'roll se děje u záchodů, kde dámy nedůstojně čekají klidně i půlhodinovou frontu, protože kapacita záchodů je ku poměru návštěvníků tristní. Je tedy normální, že vy, jakožto muž, vejdete na pisoár a vrazíte do partičky pěti holek. A já to chápu, mají snad půl hodiny čekat ve frontě na vymočení? Kde to proboha jsme?!

Pokud zažijete přeprodaný koncert, čeká vás to nejlepší na konec. Lucerna nedisponuje žádnou klimatizací, a tak se běžně stává, že ke konci vystoupení ze stropu "prší". To jsou kapky potu, které se srážejí a padají zpět. Nikdy jsem nezažil větší smaženici než tam. Všichni odcházejí v promočených tričkách a dokonale nainhalováni kouřem z cigaret. Sál se totiž navíc ke konci mění v jeden velký kotel, co se vaří v nikotinové mlhovině. Teď už jen přečkat v namačkaném davu čekání na kabát, jejichž vydávání dámy v letech celkem logicky nestíhají. A můžete ven. Na vzduch, zpátky do roku 2010, pryč z komunisticky škrobeného sálu, jenž zdobí nechutné ubrusy a kde je zákazník až v nejposlednější řadě. Fuj...

Lucernu po roce 1989 získali v restituci zpět bratři Václav a Ivan Havlovi. Václav však svůj podíl za dvě stě milionů prodal společnosti C.H.R a ta jej o pět let později prodala zpět manželce Ivana Havla Dagmar Havlové (neplést se stejnojmennou manželkou Václava). Ivan své manželce věnoval svůj podíl a v současné době je tedy palác Lucerna v jejím vlastnictví. Ta ho pronajímá společnosti Fan & Tom, která zajišťuje pronájem na jednotlivé akce. A já se ptám, jaký je důvod toho, že se všem návštěvníkům Velkého sálu kálí na hlavu? Jak je možné, že se tam zastavil čas? Ovšem pouze ve vybavení a službách - ceny jsou totiž dražší než v jakémkoliv pražském klubu. Tady je něco špatně, někdo si hodně věří a dělá z lidí blbečky. Nejsem si jistý, jak může Velký sál projít hygienickou kontrolou. "Stavebně oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky" visí na vstupních dveří. Lež. Balkony jsou totiž nad sebou, a tak jde kouř logicky nahoru. Již zmíněné záchody i způsob servírování nápojů nemůže být v pořádku. Žádám tedy tímto vysvětlení.