Od Dunaje k Rýnu

Vladimír Václavek a Miloš Dvořáček se se svým německým protějškem Friederem Zimmermannem (kytara) a Matthiasem Machtem (bicí) spojili přes MySpace.com. A protože mezi sebou našli dostatečné hudební pnutí, mohla být výsledkem spolupráce tak výborná deska, jako je "Edel".

Najdete tu osm skladeb, z poloviny instrumentálky. Texty k písním napůl dodal Václavek, napůl Tarja Ebeling, takže jde o skutečnou česko-německou desku. Není ale německy drsná, sekaná a suchá, "Edel" zní jemně, mile, romanticky a ušlechtile. Probarvená hudba čtyř skvělých muzikantů zbavuje předsudků, nechá nás na svět nahlížet s čistým štítem. "Edel" je také o neustálém objevování. Díky své pestrosti zůstává pořád otevřené. Je to, jako když chodíte pořád na stejné místo. A to se mění spolu s časem, roční dobou, počasím nebo vaší momentální náladou.

Můžeme to označit jedním slovem souznění. To na nás doléhá ze všech stran, ať už jde o znamenitou práci zdvojené rytmiky, nebo o globálnější momenty. Tím je třeba obrovská sounáležitost s - říkejme tomu třeba - přírodou, přirozené včlenění se do nejen hudebního vesmíru. Stejně tak zcela samozřejmá a výborně fungující česko-němčina.

Na "Edel" se Václavek dostává k o něco sevřenějším a přímějším skladbám, místy i příjemně rockovějším a dravějším. Album charakterizují také gradace a rozpínavost. V každé skladbě si najdete ten svůj moment. V "Pohádce" fantasticky vyniká vzájemný dialog obou pánů obsluhujících bicí nástroje a zároveň jakoby ozvěna basové linky, která zůstává vždy v jejich závěsu. Živá konverzace a proplétání jednotlivých nástrojů včetně hlasu je tu určující a funguje nadmíru svěže. "Vikingům" ohromí nápaditou podbarvou vokálem, určujícím atmosféru dálek. "Schneeleopard" zas se vzácnou lehkostí popisuje okamžik učinění rozhodnutí, vedení se touhou a vzdání se rutiny. Souznít tak se sněžným leopardem a splynout v jedno tělo je díky hudbě lehké jak sněhová vločka.

"Edel" je jedním z tuzemských alb roku. Není důležité, že ho nahrál Václavek, není důležité, že Zimmermann je žákem Roberta Frippa. Podstatné je, jak skvěle spolu tito čtyři muzikanti našli společné noty. Vytvořili nádhernou, křehkou nahrávku plnou dynamiky, kterou prosvětluje elektrická kytara. Album, které se vyplatí studovat opakovaně a žít spolu s ním.