Bývali hvězdami druhé poloviny devadesátých let. Začátek nové dekády je bohužel zastihl v procesu rozpadu a osm let o nich nebylo ani slechu. Pak ale přišla výběrovka "Smashes And Trashes" s třemi novými, nadějně znějícími kousky a stará jiskra byla znovu zažehnuta. Po jejich výbušném setu na Rock For People už hořel plamen naplno a netrpělivě se čekalo, jestli bude někdejší chemie stále fungovat. Bohužel nefunguje.

Samozřejmě se předpokládalo, že se kapela po jedenácti letech od poslední desky "Post Orgasmic Chill" někam posune. A stalo se tak stejně přirozenou cestou, jako když vaši stárnoucí rodiče prodají byt v centru města a odstěhují se na venkov. Skunk Anansie model 2010 se zklidnili a sázejí na umírněný přednes bez nadbytečné energie. Sice je stále bezpečně poznáte, ale změna výrazových prostředků je poměrně radikální. Neklid a náhlé střídání nálad, výbuchy emocí a masivní gradace, nic z toho se nekoná.

"Wonderlustre" se nese převážně v poklidném středním tempu, s čímž úzce souvisí také vokální rovina. Skin zastrčila drápky - její někdejší agrese je ta tam a už se nemusíte obávat, že uprostřed skladby vyskočí z repráků a vrhne se vám po krku. V něžnějších polohách je to stále ona (však také pilně trénovala na svých dvou sólovkách), ale celkově se škála jejích poloh značně zúžila a vybledla. Velká škoda.

První polovina desky se snaží být rozmanitá a poměrně se jí to daří. Za zmínku stojí svižný otvírák "God Loves Only You" a v rytmu pochoďáku odsýpající singl "My Ugly Boy" jako stvořený pro stadiony. Naproti tomu druhá polovina nahrávky je zcela nevýrazná a kromě dalšího pochoďáku "Feeling The Itch", v němž se poprvé a naposledy objeví záblesk někdejšího Skinina sex-appealu, se nic zajímavého neděje.

Skunci svlékli svůj dlouho pěstěný kožich, a pád z extratřídy do lepšího průměru/slabšího nadprůměru je tak nevyhnutelný.