Kromě účasti na letošním Akropolis Multimediale vás spojuje celá řada vlastností, namátkou láska ke starším francouzským filmům. Co vás na nich tak bere?

Milan Cais: Možná jsem trochu jednodušší člověk, ale já mám prostě tenhle způsob humoru rád. Ty filmy mne baví, způsobují mi radost, uvolňují mě a jsem ochoten s nimi strávit čas, zatímco s jinými, třeba různými hollywoodskými, nikoliv. Myslím, že se to o nás ví. Tata Bojs mají rádi francouzskou kinematografii zejména ze šedesátých, sedmdesátých a začátku osmdesátých let. Už od dětství jsme s Mardošou chodili do kina na Četníky, na Sedmou rotu, na Belmonda…
Vanda Choco: Já jsem tím taky odkojená. Navíc jsem jako malá do Francie často jezdila s rodinou, což mi vlastně vydrželo dodnes. Takže můj vztah k francouzským filmům je podpořený i tady tímhle. Dneska když jamuju nebo píšu text, napadá mě to už všechno ve francouzštině. První deska Cartonnage vznikla původně celá v tomhle jazyce, pak se to muselo překládat do češtiny. Na dalším albu jsme francouzštinu z části ponechali, například v singlu "Patisserie", a z části najeli na angličtinu. Ale já se k francouzskému jazyku v textech pořád vracím. I náš nový singl "Electro Gastronomique" je francouzsky. Jak jinak, když nese odkazy na francouzské filmy sedmdesátých let.

Bylo to záměrem?

Vanda: Ta písnička vznikla velice spontánně. Armin si jednou hrál ve studiu a napadl ho tenhle mash-up, který jsem ještě ten samý den nazpívala. Zjistili jsme, že to funguje. Mám takovou zkušenost, že věci, který vzniknou takhle rychle, jsou většinou dobrý a mám z nich největší radost.
Milan: Já dokonce uvažuju, že bych začal chodit k Vandě na francouzštinu. Má totiž o dost lepší přízvuk než já.

Milane, vy jste použili francouzštinu v hitovce "Attention aux hommes!", v níž jste i samplovali úryvky z filmu "Piti Piti Pa". To ale nebyla vaše první zkušenost z francouzským textem, že?

Milan: Zkraje devadesátých let jsme udělali písničku ve francouzštině s názvem "Qu'est-ce que c'est?". Byla to taková reakce na píseň Talking Heads "Psycho Killer". Já se v tý době učil na Hollarce francouzsky a chodil k paní profesorce Burketový, která mě ale bohužel nesnášela. Pořád říkala, že mi to nejde a mám toho nechat. Probírali jsme tenkrát jenom jednoduchý fráze, jako byl například rozhovor na celnici: "Máte něco k proclení? Vaše pasy prosím." Já si vzal učebnici, opsal z ní ty fráze a z toho vznikl text. Zpívali jsme o tom, že nemáme nic k proclení.

A jak to vypadá s francouzštinou na novém materiálu Tata Bojs?

Milan: Trochu nad tím uvažujeme. Máme jednu takovou písničku, která by francouzštinu asi snesla. Říkali jsme si, že bychom do ní mohli pozvat hosta, kterého zatím nebudu jmenovat, jen prozradím, že jeho rodným jazykem je právě francouzština. Uvidíme, jak se ta písnička vyvrbí, ale zatím je to tajný…

Plánujete nějaké nové písničky zahrát na Akropolis Multimediale?

Milan: My ne, protože nestíháme. Koncipovali jsme setlist tak, aby šlo o absolutní sběr ze všech našich desek s co nejširším rozevřením. Zároveň jsme vybírali písničky s ohledem na projekce. Když si vzpomenu na Nanotour, byly některé z projekcí natolik nosné, že fungovaly samy o sobě. Chtěl bych, aby to i teď bylo zajímavý. Budeme hrát rovněž písničky, se kterými v létě nemůžeme na festivaly, protože to nejsou moc písně na léto. Třeba "Pan Tečka“. Celkově naše vystoupení na Akropolis Multimediale chápu spíš jako performanci než jako koncert. Nebude to až tak o tanečních beatech, ale spíše o vnímání vizualizace jednotlivých písniček.
Vanda: My zahrajeme šest nových písniček, takže půjde o úplnou premiéru. Těšíme se. Je to první příležitost zkusit, jak fungujou live. Je to pro nás hodně důležitý. Nejsme typ skupiny, která zkouší měsíce ve zkušebně, potom písničky hraje na koncertech a teprve potom jde do studia. U nás se všechno rovnou zaznamenává a většinou už to tak zůstane. Jakýkoliv pocit, nálada, nápad rovnou točíme u Armina ve studiu. Je to něco, co cítíme v tu chvíli a nedá se opakovat. Má to svoje kouzlo. Teprve potom to nazkoušíme a hrajeme na koncertech. Teď máme šanci to zahrát ještě před vydáním, což je pro nás nový. Uvidíme, co se bude dít. Celý koncert budeme hodně propojený s projekcemi a vizuálnem.

Četl jsem o 3D projekcích. Co si pod tím mám představit?

Vanda: To je otázka spíše na Deju a Romana Duška z Phase. Ti mají na starost scénu, světla a projekce. Budeme mít zvláštně lomenou scénu a několik projektorů, který budou současně promítat obraz. Na projekce chceme využít celý prostor Akropole, takže nebudeme promítat jenom na pódium, ale i třeba na balkóny a na jiný místa. Kromě toho se bude promítat i na mne. Josef Čechota teď pracuje na speciálním kostýmu, který budu mít na sobě. Je třeba, aby na mně ty projekce byly vidět.

Tata Bojs zase slibují baletní jednotku Dekkadancers. Zkoušíte společně, nebo se v Akropoli uvidíte poprvé?

Milan: Známe se už poměrně dlouho s Tomášem Rychetským, který Dekkadancers vede. Ten před pěti lety nastudoval choreografii v divadle Ponec k našemu "Nanoalbu" Celé to nazvali "Nanopicture". Takže základ mají a myslím, že tam použijí fragmenty choreografie právě z tohoto projektu. Samozřejmě ode mne dostanou scénář a setlist písniček, budou se moct připravit. Těžiště toho vystoupení ale bude spočívat v improvizaci. Když tančíš, slyšíš hudbu a nic jiného nepotřebuješ. Dekkadancers jsou klasicky vzdělaní tanečníci (tančí v Národním divadle), ale zajímá je moderní tanec, takže balet posouvají do roviny současného tance. Rozhodně nepůjde o klasický balet, jak ho zná většina lidí. Kromě toho bude v Akropoli náš dlouholetý spolupracovník VJ Clad, který bude obsluhovat videoprojekce…

Povídej!

Milan: Budou celkem tři. První bude promítat na plátno za pódiem, druhá bude vertikální - z provaziště dolů na baletizol. Ty dvě projekce budou spolu spřažený a otočený zrcadlově proti sobě. Říkáme tomu efekt vodní hladiny a nejzajímavější bude asi pohledem z balkónu. Potom se na scéně objeví takové nafukovací rotační těleso. Když na něj promítneme obraz, vytvoří jakoby trojrozměrnou strukturu. Já budu mít na hlavě zařízení, ze kterého na husím krku povede maličká kamera se světlem. Tou budu moct pohybovat a ona bude snímat část mojí tváře, mimiku nebo třeba oko, a to v reálném čase. Lidé to všechno uvidí právě na tom šišoidu. Plánujeme to použít na dvě tři skladby.

Stihnete se kromě vlastních koncertů zúčastnit i dalšího programu Multimediale?

Vanda: Já rozhodně. Určitě se půjdu podívat na Tata Bojs, těším se na ně.
Milan: Já jsem samozřejmě taky zvědavej na Cartonnage. Kromě toho jsem byl na poslední chvíli upíchnut na sobotní workshop. Akropolis Multimediale vzešel z festivalu, který se jmenoval Entermultimediale. Jeho autorem byl Pavel Smetana, který dnes působí mezi Prahou a Paříží. O víkendu bude v Praze, zúčastní se Multimediale a bude autorem wokshopu, ve kterém bych měl být hlavním aktérem, neboli takovým pokusným králíkem (směje se). Měl bych hrát na bicí a zpívat v prostoru, který bude vymezen čtyřmi a více senzory. Přes počítač se budou moje pohyby generovat na projekci.

Jak to vypadá s vašimi připravovanými deskami? Říkali jste, že moc nestíháte…

Vanda: My ji chystáme na únor 2011. Desku už máme skoro hotovou, ale pořád ten materiál měníme. Pořád se to vyvíjí. Třeba minulý týden jsme udělali tři nový písničky.
Milan: My třeba za týden neuděláme nic (směje se). Vždycky s oblibou přirovnáváme stav práce na novejch deskách k cestě z Prahy do Brna na dálnici D1. My jsme teď s novou deskou někde za Benešovem. Bohužel směrem od Prahy…

… takže máte všehovšudy tři texty.

Milan: Texty zatím nejsou v takovém stavu, abychom je mohli vsunout do písniček. Ale máme docela dost hudby, což mi připomíná, že bych si mohl přihřát polívčičku a pozvat čtenáře na svoji výstavu "Top 12 Songs". Probíhá v Galerii Millenium až do 31. října a návštěvníci na ní uvidí kresby, který vizuálně opisují připravované písně na desku. Říkám tomu vizuální demáče hudebních demáčů. Je jich celkem dvanáct, vyselektovali jsme je z nějakých třiceti nápadů a chtěli bychom je dotáhnout do formy, kdy z nich bude deska. Tyhle kresbičky opisují písně ve stavu, v jakým jsou teď, respektive v jakým byly před půl rokem - ono se to za tu dobu moc nepohnulo. My holt furt nemáme čas! Každej máme spoustu starostí rodinného typu a scházet se je teď problematičtější. Když jsme byli mladí, řekli jsme si, že na měsíc vyjedeme na chalupu. Tak jsme vyjeli, nikdo a nic nám v tom nebránilo. Teď máme problém sejít se na tři dny v Praze, abychom mohli na chvíli vypnout telefony a chvíli se soustředit. Momentální termín vydání zní březen 2011, ale já se obávám, že to bude spíš duben nebo květen. Ale nechme se překvapit, třeba to nabere rychlý obrátky.

Tata Bojs si za dosavadní kariéru vyzkoušeli kde co. Kytarový nářez na "Ukončete nás…", elektroniku na "Futuretru" i práci s konceptem na "Nanoalbu". Jakým směrem se ubíráte v tomto období?

Milan: Nová deska určitě nebude koncepční ve stylu "Nanoalba". Máme tam ale jedno takový zajímavý téma, který nám přijde přinejmenším zábavný. Je to téma opakování se. Klademe si otázku, do jaký míry můžeš opakovat věci, který jsi dělal před deseti lety, a lidi ti to budou pořád baštit. Myslím, že každá kapela, co za něco stojí, má svůj rukopis. Do jaký míry se ale dá říct, že je to rukopis nebo kde začíná ta hranice vykrádání sebe sama? My to teď trošku studujeme a zároveň si z toho děláme legraci.

Takže máme čekat vykradené "Lasičky"?

Milan: Nejde o harmonie nebo rytmy, ale spíš o ty principy, s jakými jsme ke skládání přistupovali. Myslím, že tahle deska by mohla být více elektronická než poslední "Kluci kde ste?". Zároveň bych byl rád, aby nepostrádala energii. Snažíme se dělat krátký tříminutový písničky. Žádný sedmiminutový klády jako na "Nanoalbu". Každopádně by tam mělo být i dost jiných témat než opakování sebe sama.

Vando, máš pocit, že i vy jste se od poslední desky "Curiously Connected" posunuli někam dál?

Vanda: Posun tam určitě je. V únoru to budou tři roky, co "Curiously Connected" vyšla. Myslím, že největší rozdíl bude ve zvuku. Pořád půjde o písničky, ale budou víc elektronický. Nebude to takový pop jako poslední album. Máme poměrně hodně materiálu, nějakých pětadvacet věcí. Ale protože se to neustále vyvíjí, kdo ví, co z toho v únoru nakonec vyleze. Posledních čtrnáct dní jsme však ve fázi, kdy chceme mít víc elektronické album, než bylo "Curiously Connected". A co můžu říct na beton, je to, že jsme se za ty tři roky v kapele všichni někam posunuli vnitřně, takže minimálně z tohohle pohledu bude chystané album jiné.

Co nějaká další spolupráce s Mobym, jako v případě písničky "257.zero"? Rýsuje se něco?

Vanda: To zatím ne. Ale co se rýsuje, jsou koncerty venku. Zajímáme se o Norsko, Německo, Holandsko, otevřená je i Francie. Taky posíláme ven písničky a snažíme se jednat o licenci na desku v zahraničí. Uvidíme, jak to dopadne.

Máte nějaký vzkaz návštěvníkům Akropolis Multimediale?

Milan: Já mám u svých oblíbených kapel vždycky rád, když vidím, že uvažují i vizuálně a není jí lhostejný, jak působí na koncertech. Rád bych všem návštěvníkům vzkázal, aby skutečně využili téhle možnosti a přišli se do Akropole podívat na dvojvečer unikátního spojení hudby a vizuálního umění. Myslím, že akcí tohohle typu u nás moc není. Praha v tomhle směru není tak rozjetá jako Berlín, Londýn nebo Paříž. Takže jen houšť takovýchto festivalů!

Na závěr - jméno toho Francouze na připravovanou písničku fakt neprozradíš?

Milan: Možná to bude žena. Ale to už říkám moc.