Co děláme tady na lodi?

Kdysi jsme fotili kalendář na lodi našich přátel. Letos postavili nový model, který potom odplul na desetidenní výlet do Drážďan a já jsem ji předtím pokřtil na Lukrécii. A to je ona.

Takže k lodím máš nějaký hlubší vztah?

Přijde mi to tady inspirativní. Plánuju, že se tu na dva dny zabydlím a zkusím něco složit.

Pokud jde o vodu, připomíná mi to čtyři roky starý rozhovor pro musicserver, kdy jsi říkal, že pluješ po vteřinách. Platí to stále?

V podstatě jo. Odjeli jsme čtyři vánoční turné, ročně hrajeme osmdesát až sto koncertů, teď se chystá vánoční deska CD a DVD a do toho ještě připravuju sólovou desku. Čas běží a do toho ještě přibyla rodina. Ty vteřiny se vlastně ještě zrychlily.

Můžeš tu vánoční desku více přiblížit?

Je to záznam koncertu z loňského vánočního turné. První vánoční koncert vznikl už před třinácti lety a několikátým rokem jezdíme takovou vánoční šňůru. Tyhle koncerty se snažím dělat jinak než klasické bigbítové koncerty. Jezdí s námi cimbálová muzika Grajcar a upravujeme moji muziku do různých stylů a aranží. Hraju víc akusticky a v každém městě s námi vystupuje místní pěvecký sbor. Pokaždé si s sebou také vezmu nějakého hosta úplně z jiného ranku. Na tomhle DVD to je folkař Wabi Daněk, kterého mám moc rád. Kromě mých písniček hrajeme ještě klasické koledy jako "Štědrej večer nastal", "Nesem vám noviny" v úplně šílených úpravách - někdy je to folk, funk, jindy jazz. Když jsem o tom přemýšlel poprvé, napadlo mě ji natočit studiově. Pak jsem ale zjistil, že vánoční atmosféru ve studiu nevymyslíš. Atmosféra toho Janáčkova divadla v Brně, kde bylo tisíc tři sta padesát lidí, je na té nahrávce cítit.

Turné k desce bude?

Bude, pojedeme patnáct měst. Kromě mojí kapely s námi pojedou jako hosté Cimbálová muzika Grajcar, pěvecké sbory z daných měst, Wabi Daněk na místech, kde s náma minulý rok nebyl, Ivan Hlas, Markéta Konvičková a můj táta Ján Bende. Program bude pestrý. Zaznějí naše písně v jiných úpravách, nebudou chybět koledy a mnoho překvapení. Bude také originální scéna, světla a jedinečné ozvučení.

Zmínil jsi sólovou desku. Mezi tvým debutem a druhou nahrávkou byla pouze roční pauza, zatímco teď o tobě čtyři roky nebylo slyšet. Chtěl jsi nechat nápady uzrát, nebo zkrátka nebyl čas?

Materiálu jsem měl dost, ale nechtěl jsem nikam pospíchat. Nová deska by měla být vyzrálejší, chci ji nasměrovat trochu jinam než ty minulé dvě. Bude písničková. Na prvních dvou jsme hodně aranžovali, bylo tam hodně samplů, hodně změn, spousta zvuků... Teď mi jde hlavně o atmosféru. Během těch čtyř let jsem toho hodně složil, z toho pak spoustu vyházel a až teď jsem se dostal do fáze, kdy jsem s těma věcma spokojenej a chci je natočit. Určitě vyjde v příštím roce.

Na obou předchozích nahrávkách jsi spolupracoval s předním českým producentem Milanem Cimfe. Oslovíš ho i tentokrát?

Určitě bych rád. Fungovalo to tak, že jsem mu vždycky nahodil nějaký demáč a podle toho jsme se nasměrovali dál. Byla to vždycky jedinečná spolupráce a radost a první desku jsme v podstatě natočili spolu. Na vánoční desce jsem kvůli akustičtějšímu zvuku spolupracoval s Petrem Vavříkem, basistou skupiny Buty, ve studiu V-Zlín a dopadlo to skvěle. Na třetí řadovou desku si zatím nechávám volné pole působnosti. Uvidíme.

Po několika dílech SuperStar bych spočítal na prstech jedné ruky, o kolika interpretech je slyšet i jinak než pouze v bulváru. Čím myslíš, že to je?

Těžko říct. Už tehdy jsem si říkal, že možnost rychlého výdělku - takové to ježdění po diskotékách - nemá dlouhého trvání. Já jsem se dal na tu složitější cestu. Nechal jsem si svoji kapelu i další lidi, se kterými jsem spolupracoval už před soutěží. Ten tým lidí je moc důležitý, protože se o ně můžeš opřít. S kapelou jsme hned první léto po soutěži jezdili v podstatě za párek a za pivo po festivalech, abychom ukázali, že naše muzika má nějakou hodnotu. S odstupem času jsem si potvrdil, že to tak bylo dobře, protože pořadatelé zjistili, že ta muzika je postavená na nějakém pevném základu.

Sledoval jsi další díly SuperStar?

Sledoval. Zajímá mě to, protože jsem tím sám prošel. Vím, jak to tam funguje, takže za ně někdy mívám takové vnitřní nervy. Za soutěžící i celý ten tým.

Kdo Petra Bende zaujal letos?

Zajímavej byl samozřejmě už od začátku Martin Chodúr. Miro Šmajda je mi zase jako bigbíťák blízkej tím, jakou muziku dělá.

Shodou okolností jsem s ním dělal nedávno rozhovor a taky mě napadlo, že jste si vlastně tvorbou docela blízko...

Nedávno jsem ho poprvé viděl naživo na narozeninách Óčka. On je víc do toho bigbítu a hardrocku osmdesátých a devadesátých let. Já se chci posunout trochu dopředu, nezůstat jenom u klasického riffu. Ale líbí se mi, co hraje. A zmíním ještě Markétu Konvičkovou, která mě zaujala už v prvních castinzích. Její zpěv a výraz je na její věk neskutečný. Napsal jsem jí na její desku dvě písně, které dopadly skvěle. Jedna je náš společný duet "Chvála bláznovství", který otextoval Petr Šiška, a druhá je balada "Láska se nedá dělit třemi", kterou jsem napsal přímo pro ni. Myslím, že má velkou šanci se prosadit.

Přijde mi, že na tyhle soutěže stále pohlíží spousta lidí jako na něco podřadného, což ale ve světě neplatí.

U nás tam to znamínko minusu pořád je. Myslím si, že vážně jenom u nás, ani na Slovensku to tak nemají. Asi je to naší povahou. Víš, je třeba živě hrát. Jen tam se ukáže, jestli hudba toho či onoho interpreta za něco stojí.

Jako jeden z tvých největších úspěchů bych zmínil předskakování Simply Red před pěti lety. Doufáš, že podobný úspěch ještě přijde?

Nabídky stále jsou. Zrovna teď jsme byli osloveni ohledně předskakování Santanovi, ale bohužel to nedopadlo. Předskakování Simply Red byl zážitek, ale pozice tebe jako předskokana před kapelou tohohle formátu je opravdu těžká. Když jsme před dvěma lety jezdili šňůru s No Name, fungovalo to úplně jinak. Lidi už nás brali a byly to jedinečné koncerty.

Kromě zpěváka, skladatele a textaře jsi známý také jako multiinstrumentalista. Na co všechno hraješ?

Nejjistěji se cítím za bicíma. Pak až ta kytara a zpěv. Piano mám vystudované. Doma, když točím nové písně, hraju na basu. Na koncertech ještě na foukací harmoniku. Teď se chci začít učit na mandolínu. Ještě bych chtěl umět na nějaký dech, ideálně saxofon, ale to už se mi asi nepovede.

Kromě všech hudebních rolí, které jsme zmínili, máš poslední rok a půl taky roli táty. Jak moc se tím změnil tvůj život?

Nepracuju v noci, protože brzo vstávám k malýmu, to je zásadní. Jinak je to naprostá nádhera, úplně jiná dimenze. Vyklidnil jsem se a přeorganizoval jsem si hodnoty a priority, za čím už se nehnat. Malýmu jsem koupil takový malý dětský virbl i s paličkami. Jen mu ten bubínek musíme v sedm ráno zastlat do postýlky, jako že jde spinkat. Vždycky už od rána bubnoval na celý dům.Tak snad to sousedé přežijí.