Nízký strop strahovského klubu 007 je obložen roztaženými prsty zdvižených rukou. Do živého lesa, skrz který problikávají stroboskopy, je až po pás ponořena postava třímající v ruce mikrofon. "Liberate me and please come clean!" křičí Miikka Koivisto zapřený o předěl nad pódiem. Odpovědí mu je hromový řev a jedinci padající z řad tančícího publika přes odposlechy. Finští Disco Ensemble, to je především energie, kterou získávají mísením kytarového zvuku s téměř až tanečními syntezátory. Ostatně ani tohle pražské vystoupení nebylo výjimkou.

Při pohledu na lineup toho večera se vkrádal pocit jistého kontrastu. Vždyť jedním z předskokanů bylo akustické duo Jaakko & Jay. Označení akustické by mohlo ovšem být do jisté míry zavádějící. Tahle dvojka Finů si sice vystačí s akustickou kytarou a jednoduchou rytmikou, jenže co do vydávané energie s přehledem obstojí ve srovnání s nejdivočejšími hardcorovými úderkami. Nadhled a ironie, s jakou dvojice k vystoupení přistupovala, byla hotovým balzámem na duši. Zběsile rychlé songy s pobavenými výrazy prokládala komentáři a proslovy směrem k publiku. Evidentně i rocková šablona ořezaná až na kost může skvěle fungovat.

Aby byl výčet interpretů kompletní, je třeba zmínit také punkového písničkáře skrývajícího se pod hlavičkou Cowboy Poetry. Nelze říct, že by tenhle Němec, několik let žijící v Praze, disponoval kdovíjak neslýchaným vokálem nebo že by jeho hra na kytaru byla kdovíjak převratná. Jenže takhle se k jeho produkci přistupovat nedá. Nasazení, srdečnost a celková živelnost jeho setu vynahradily zmíněné nedostatky. Stejně tak potěšující bylo, že Cowboy Poetry svojí hrou zaujal poměrně mladé publikum. Školou povinní byli ostatně ten večer, ve srovnání s těmi ostatními, ve výrazné převaze.

Před nástupem Disco Ensemble došlo ke kompletnímu vylidnění klubu a veškeré osazenstvo se přesunulo k pódiu. Zatímco tak prostory kolem baru a schodiště ven z klubu zely prázdnotou, o pouhých pár metrů vedle nebylo k hnutí. Když pak delegace z Finska spustila, opustit kotel bez újmy na zdraví bylo v podstatě nemožné. To za chvíli ostatně pochopili i jedinci, kteří v rukou třímali láhve s pitím. Během okamžiku měli po občerstvení a podlaha se proměnila v jednu velkou kluzkou kaluž.

Ačkoliv mísení indie a punkrocku se zvuky syntezátorů, které Disco Ensemble předvádějí, může na první pohled budit dojem neslučitelného kontrastu, přesný opak je pravdou. Lze dokonce říct, že v konečném důsledku se jedná o svěží koktejl, na němž si pochutnají příznivci hned několika hudebních žánrů.