Mark Ronson se z večírků či svateb celebrit přesunul zpět do studia, začal si říkat Mark Ronson & The Business Intl. a rozhodl se stát celebritou sám. Jak je již u Marka zvykem, seznam jmen v playlistu je delší než guestlist na koncertu indie kapely, a kdo zrovna prošel kolem studia, něco na album přihodil. S Markem je vůbec tak nějak cool se kamarádit, ať už jste Lindsey Lohan, Michael Jackson, Tom Cruise nebo Sean Lennon. Sám Mark to komentuje slovy: "To není tím, že bych chtěl být nějakej celebrity DJ nebo tak, jenom je prostě strašně jednoduchý se mnou vyjít."

"Never forget you’re a musician first, a businessman second" (Mark Ronson)

Ronson má za sebou debut "Here Comes The Fuzz" a třikrát platinové "Version", plné sakra povedených coververzí. Na své třetí placce se vykašlal na coververze a rozhodl se ukázat, co je v něm samotném. Jenomže se snažil tak moc, až z jeho osobitého stylu nezbylo skoro nic. Jako DJ a producent sice našel svůj rozpoznatelný a vyhraněný styl, ale se skládáním to je stejné, jako když si opravujete chyby ve vlastním textu. Prostě je nevidíte. Takže těžko říct, jestli si třeba na instrumentálních "Circuit Breaker" nebo "The Colour Of Crumar" ulítne někdo jiný než on sám.

Mark Ronson se dostal lidem pod kůži především díky spolupráci s Lily Allen nebo s Amy Winehouse na albu "Back To Black" a singlu "Valerie". Tentokrát si pozval možná ne tak trendy, ale přesto zvučná jména, například Boye George nebo část skupiny Duran Duran - zpěváka Simona Le Bona a klávesistu Nicka Rhodese. Boy George zde zpívá tklivou a mírně psychedelickou baladu "Somebody To Love Me", Simon nazpíval vokály v lehce duranovské "Record Collection".

Mark zřejmě trávil dětství u nějaké československé tety a sledoval seriál "Návštěvníci", ze kterého si vypůjčil ústřední melodii do songu "The Colour Of Crumar". Také se rozhodl propagovat ekologii a začal jezdit na kole ve videoklipu k druhému singlu z alba - "The Bike Song". Jak "The Bike Song", tak první singl "Bang Bang Bang" mají společnou otravnou vlezlost, takže se při procházce městem přistihnete, jak si tupě dokola drmolíte: "I run around town, around round the round, run around round, around round the town." Jednou z nejpovedenějších písní je "Lose It (In The End)", kterou si Ronson po četných hodinách zpěvu troufl nazpívat sám. Tenhle song má i kousavě vtipný text o tom, jak Mark dělá před holkama zagorku, ale nakonec to vždycky pokazí a začne moc dotírat.

Ke zbytku songů si Mark pozval své staré známé z "Version", Alexe Greenwalda, Ghostface Killah z Wu-Tang Clan, nebo talentovanou Rose Elinor Dougall z The Pipettes. Celé album je ve stylu osmdesátkového synťákového discopopu a oproti dvěma předchozím počinům postrádá Ronsonou osobitost a rozpoznatelnost. Dalším velkým minusem je turné pouze po Velké Británii, takže zde zůstává hozená rukavice, kdo si tohoto talentovaného Londýno-newyorčana troufne přitáhnout do ČR.