Jméno tohoto skladatele a muzikanta je mnohým, kteří si prostudovávají booklety alb, přinejmenším známé. Jeho progresivních metod a aranží jste si mohli všimnout kupříkladu na letošním albu "Go" Jónsiho ze Sigur Rós (i při některých dech beroucích výstupech) nebo na desce "The Crying Light" projektu Antony And The Johnsons. Dále se pak jeho jméno objevovalo na albech Sama Amidona, Grizzly Bear či Mew, své mistrné klavírní dovednosti předvedl ve speciální piano verzi písně "Oceania" Islanďanky Björk, oddirigoval si své i na jejím dosud posledním studiovém albu "Volta" a v úplně neposlední řadě i na speciální předělávce alba "Enjoy Your Rabbit" Sufjana Stevense nazvané "Run Rabbit Run". Tento výčet doplňují i kolaborace s Phillipem Glassem a desítky vážnějších nahrávek, na kterých se objevil jako skladatel či dirigent, autor řady chorálů, jedné opery, hudby k několika snímkům, experimentálních nahrávek s hlasem či ansámbly...

Prvotním impulsem pro vznik této nahrávky byl úkol zadaný společností Stephen Petronio Company, aby Nico Muhly napsal skóre pro taneční vystoupení na ceremonii k příležitosti 25. výročí jejího založení. Muhly udělal téma, které, jak sám říká, chtělo být velké, extatické a oslavné, což se mu povedlo. Napsal ho osobitě, ačkoliv je možné namítat, že se v průběhu nahrávky z alba zcela ztratí.

Deska působí uceleně, i přes výrazné skoky v dramaturgii, a nabízí kromě Muhlyho piána a sboru i řadu pěti výtečných sólistů. Běžnému posluchači však možná po několikátém poslechu vyvstane několik málo pochyb o smyslu této nahrávky bez vizuálního doprovodu, a to paradoxně i přes její hodnotu. Deska dokáže obrovský rozhled i nekonvenční hudební myšlení Muhlyho, lehkou postprodukcí Valgeira Sigurðssona a Bena Frosta naznačí i, že Muhly umí brilantně zúročit všechny profesní zkušenosti, i ty z polí indierockové či alternativnější scény. Kontrastní výsledek je podtržen Muhlyho záměrem, "aby ansámbl byl trošku podivné společenstvo lidí, kteří žijou na břehu moře: čiperná flétnička, moudrá viola, mužný a řemeslně dovedný fagot, pozoun a řádná basa. Piano se chová jako agitátor, nevítaný návštěvník, který s sebou nese agresivní elektronické zvuky a rytmické interrupce".

Deska "I Drink The Air Before Me" nabízí třiapadesát minut atmosférické, svým způsobem minimalistické a experimentální hudby ve dvanácti skvostných kusech, při jejím onlajn legálním zakoupení však získáte i dvě bonusové písně ("A Long Line" a "Twitchy Organs"). Ve stejný den vydání Muhlymu vyšla ještě další nahrávka, která obsahuje šest z jeho chorálních skladeb v podání Los Angeles Master Chorale, nazvaná "A Good Understanding".

Videoukázka z představení "I Drink The Air Before Me" Stephena Petronia za doprovodu hudby Nica Muhlyho