Milé děti, čtvrtý Shrek už nějakou dobu běží v kinech a každý z vás určitě ví, kam se příběh o zeleném zlobrovi posunul. A jako u každého správného kasaštyku je tu nepřeberné množství merchandisingu. Na Shreka narazíte všude, mezi hamburgery, na benzínkách, v supermarketech. A taky, jak už to tak bývá, je tady soundtrack.

Shrek už od prvního dílu logicky navazoval na úspěšné modely animovaných příběhů, v nichž je děj příběhu posouván dál hudební složkou. Jeho tvůrci k tomu většinou vtipně a trefně využívali známých osvědčených písní, ať už ve svých původních, nebo v nově upravených verzích. Stejně je tomu i ve "Zvonci a konci".

Jenže stejně jako v příběhu, který už zůstává bohužel jen natahováním těch výborných nápadů z prvních dílů, i v hudbě jako by s přibývajícím věkem Shrek odflákl, co se dalo. Tam kde byl dříve Nick Cave nebo Damien Rice, je dnes Lionel Richie s "Hello", tam kde byl minule David Bowie, slyšíme dnes Scissor Sisters (pravda, s novou, ale kýčem protkanou skladbou "Isn't It Strange"). "I'm A Believer" zůstává, ale verzi z prvního Shreka nepřekoná (ani tu od Smash Mouth, natož od Eddieho Murphyho) a v nové úpravě od Weezer je to jen znovu vylouhovaný pytlík čaje. Mdlý a bez nápadu. A o něco málo přes půlhodinu dlouhý disk se tak stává naprosto zbytným artefaktem.

Chybí tu moment překvapení, radost z trhlých a nadupaných verzí skladeb z předešlých dílů (na "Livin' la Vida Loca" excelentně odzpívanou Antoniem Banderasem a Eddiem Murphym z dvojky nestačí aktuální, také Banderasem zpívaná marleyovina "One Love").

Shrek stárne rychleji, než bychom čekali. Je jasné, že ten, kdo viděl předešlé díly, se podívá i na čtyřku, ale vracet se k ní zřejmě už nebude. Natož pak k soundtracku, který sice věrně přibližuje atmosféru filmu, ale i tady platí - proč ztrácet čas s novým a stále slabším odvarem z prvních dvou dílů, když se lze vrátit právě k nim? Do dob, kdy Shrek měl ještě koule. Dnes už mu zbývá jen ten vylouhovanej pytlík.