Z digipacku "Jednoduché písničky o složitém životě" vyvedeném v retro stylu si neznalý posluchač může přečíst, že se jedná o original - banjo - punk - future - jazz - band. Těchto šest slov ve skutečnosti znamená, že kapela zní, jako kdyby Jamajka Koblicová z Hudby Praha měla děti s Ivanem Mládkem. Drzá přímočarost, humor a zábava, banjo a hlavně se s ničím nepárat. To je jednoduchá charakteristika této brněnské party s výtvarníkem Rudolfem Brančovským v čele.

Album z roku 2008 se v textech dotýká hlavně osvědčeného trojlístku chlast / holky / zábava, bohužel bez nějakého silnějšího nápadu nebo většího nadhledu. Kapela si zřejmě na nic nehraje, její upřímnost a nadšení v muzice nenajde málokdo a v rámci festivalového veselí může působit jako příjemný zpestřující prvek. Ale v klidu obývacího pokoje se po rýmovačkách typu: "Představím ti kamarádku. Tohle je kamaráde Jana. / Zná se tady s kapelama, má na zádech vytetovanýho hada. / Jano, slyšeli jsme, Jano, slyšeli jsme, že jsi lesba. / Tak se tě jdem zeptat, protože se nám to příliš nezdá," spíš přesunete k duchaplnějším textům Třech sester nebo právě Ivana Mládka.

I když je první dojem z celkem netypické nástrojové sestavy - banjo, kytara, xylofon, housle, trubka, akordeon, bicí, valcha, basa a další - poměrně osvěžující, dokáže se kapela velmi rychle utopit ve vlastní šťávě jednotvárnosti a monotematičnosti jak v hudební, tak v textové složce. Písně často působí jen jako výsledek jamu, kdy u piva někdo spustil první jednoduchou melodii, která byla po ruce, a text vznikal kolektivním hospodským básněním. Skoro hodina nahrávky je tak pro posluchače dlouhá, zatímco 7" vinyl by možná mohl bavit.

Poletíme? v titulu desky alespoň zčásti nekecali. Jsou to fakt jednoduché písničky, ale o nepříliš složitém životě. Pokud jste se s kapelou potkali na koncertě, možná si ji čas od času rádi připomenete z této desky. V opačném případě si k těmto netradičním punkerům vybudujete vztah jen velmi těžko.