Poslední řadovka Jacka Johnsona nazvaná "Sleep Through The Static" vyšla v únoru 2008 a i přes rozpačité a, řekněme, těžce průměrné recenze se prodala více než úctyhodně - v Německu 100 000+ a v domovských Státech 1 500 000+. Letošní Johnsonův počin "To The Sea" sklízí podobné recenze jako ten předchozí, do tabulek se ale zapsal opět příjemně, v Americe debutoval na jedničce a za první týden prodal více než 243 000 nosičů.

Muzikant a jeho kapela začali práci ve dvou vlastních a solárně napájených studiích 19. ledna 2010 a již 1. února ohlásili, že dosud nenazvaná nahrávka vyjde 1. června a bude následovat turné po celém světě. Je to k nevíře, ale jak řekli, tak se doopravdy stalo. Deska i první singl "You And Your Heart" vyšly prostřednictvím vlastního vydavatelství Jacka Johnsona, který se v titulu alba odvolává k obrazu "otce, který vede svého syna k moři a voda v něm prezentuje neporozumění, snahu dostat se pod povrch věcí a pochopit sebe sama".

Jack Johnson má odjakživa veliký dar. Jeho songy, přestože působí jako obyčejnější filmové vaty, znějí hudebně komplexně. Tuto zvukovou komplexnost ocení nejeden kytarovek přejedený posluchač, protože ačkoliv se dočká dobově vyčpělých kytarových riffů, dostane je naservírované ryze a čiře v krásném hebkém hávu a s rozmanitými prvky mnoha amerických žánrů. Pod albem "To The Sea" jsou muzikantsky podepsaní čtyři lidé - klávesák Zach Gill, basista Merlo Podlewski, Adam Topol s bicíma a samozřejmě Jack Johnson s kytarami a hlasem - a jejich potenciál bych definicemi ani nevymezil. Od zdařilého seřazení stop po nejposlednější decentní ozvěnu.

Přestože po instrumentační stránce nabídne deska počet opravdový (přes foukací harmoniky, mandolíny, xylofony či všemožné perkuse), zní velmi prostě, k čemuž výrazný, byť i netechnicky zpívaný projev Johnsona více než sedí. Jeho akcentem výtečně vyznívají i lámané tóny, které bychom v osmdesáti procentech jiné hudby zavrhovali. Album láká kromě zmíněného pilota a otvíráku "You And Your Heart" i na jiné velmi příjemné kusy, vyberme hravě pohodové "Pictures Of People Taking Pictures" nebo stylové intro v podobě "From The Clouds", které zvukově nezapadá, ale hodnotně předělí a důstojně zpestří i přes téměř až rouhavou dobu vývoje. Tři studiové týdny partičce Jacka Johnsona na plnohodnotné a správné album stačí s přehledem - kouzlo dodá záviděníhodný um, ten hudebně muzikantsky řemeslnický a především hravost v psaní, formě i textech.

"To The Sea" příjemně navazuje na předchozí tvorbu Jacka Johnsona, plyne se stylem a posluchače může zabavit, i pokud ho běžně tato sorta kytarovin nebaví. Z desky srší nezvyklá uvolněnost a pohoda, které má tento havajský taťka tří dětí zabudované interně již roky.