Vlastně se té kapele nedá moc vytknout. Chinaski hráli vždycky jednoduchý radio-friendly popík, přístupný nejširším vrstvám a nikdy svoji roli nezpochybňovali. Jistě, pro člověka, který poslouchá Radiohead, budou Chinaski vždycky málo alternativní a vždycky pro ně bude název kapely synonymem pro nadávku. Na druhou stranu formaci nelze upřít fakt, že v rámci českého středního proudu patří k nadprůměru. To je bez debat. Pokud od hudby očekáváte pouze zábavu bez nějakého hlubokého přemýšlení nebo ji vnímáte jako soundtrack při cestě do práce, Chinaski jsou skupina přesně pro vás. Jejich tvorbu je třeba vnímat v rámci žánru, kterému jsou Michal Malátný & spol. věrni i na novince "Není na co čekat".

Skupina sice prohlašovala, že hodlá přitvrdit a "všem ukázat, že to ještě umí roztočit", ale ono se nic nejí tak horké, jak se to uvaří. Pokud jste v rádiích zaregistrovali pilotní singl "Spáč" (pokračování "Tabáčku", songu pro unavený pracující lid), pak vězte, že zbytek desky je vystavěn v podobném duchu - tedy v jednoduchých popových melodiích, ve kterých se občas výrazněji ozve kytara. Inspirace je jasná a nalezneme ji u ostrovních stadiónových kapel. Čili není nijak objevná, ale zdá se, že stále fungující. Někdy dokonce až tak fungující, že "Jak mám ti říct" je doslova českou verzí "Elevation" od U2.

"Není na co čekat" je první studiovou deskou, kterou Chinaski nahráli už bez Pavla Grohmana. Zesnulý bubeník v ní ale i tak má "prsty" - část jeho textu kapela rozpracovala, a dokončila tak písničku "7 hříchů", která je společně s duetem se Zuzanou Smatanovou "Takmer svätý" a závěrečnou "Šatnou" asi nejsilnějším momentem desky. Přesto - v závěrečné "Šatně" to chtělo jenom víc odvahy prosytit skladbu elektronikou, přidat čtyři minuty smyčců a kapela by byla z obliga, protože by si vyzkoušela nové postupy. Takto zůstalo u sice dojemné, leč nijak neobjevné balady o konci léta. Ale tohle souvisí s výše zmíněnou inspirací kapely. Chinaski nikdy nebudou MGMT, Grizzly Bear nebo Arcade Fire. Budou to spíš čeští Kaiser Chiefs. Na druhou stranu je to tak možná dobře. Malátný & spol. se pouštějí do malého experimentu jen v songu "Digitálně", který je kritikou dnešní facebookové generace, ovšem rapující Marpo budí spíše úsměv. Tudy ne, přátelé.

Každopádně pozitivní stránkou desky jsou texty. Nejlepší jsou ty, které si kapela napíše sama a na které nepotřebuje Tomáše Rorečka, jenž básní také například pro Kryštof. Malátného texty zmiňované "Šatny", "Snu 1996" nebo swingujících "Kompů" jsou nejsdělnější. I proto se "Není na co čekat" řadí k té "lepší půlce" nahrávek Chinaski.