K'Naan (Keinan Abdi Warsame) je velmi nadaný muž, který ví, co chce. Bohužel se zdá, že mu chybí pravdomluvný kámoš. Nebo mu možná jen K'Naan přikázal, aby si tentokrát ty dobře míněný pravdy nechal pro svou starou. Každopádně album "Troubadour" by dopadlo daleko lépe, kdyby hodný strýček dramaturg udělal pár hudebních škrtů. Tím, že si výkonným producentem byl pyšný interpret sám, musíte strávit i pecky, které by každý soudný člověk vyplivl. Ale pozor! Ten zbytek má výživu přinejmenším poloviny roční české produkce. Pro jistotu doplňuji, že to měla být chvála.

Začátek je impozantně chytlavý. I přes odstup dvou let od vzniku nahrávek nečpí z úvodních skladeb odér zatuchlosti. "T.I.A." se samplem ze "Simmer Down" Boba Marleyho a "ABCs" s hostujícím Chubbem Rockem výmluvně ilustrují chytrost K'Naana jako skladatele. V jeho přístupu se zrcadlí africké kořeny, dobře vstřebaná multikulturnost Kanady a dostatečný žánrový rozhled. Umí poskládané beaty doplnit vhodným samplem a okořenit živými nástroji. Jenomže pak přijde zbytečně ukecaný "Dreamer" následovaný rozpačitým "I Come Prepared" a kouzlo je pryč.

Obě zmíněné skladby roztříštily náznak koncepčního alba do pouhého sebraného spisu singlů. Nápady se rozmělňují a sinusoida kvality se propadá do záporných hodnot stavu státní pokladny. Jak už to ale v dobře napsaných příručkách k tělocviku bývá, po pádu přichází vztyk. A v případě K'Naana dokonce vztyk s výskokem. K tracku "Bang Bang" si přizval vokální výpomoc. Adam Levine (Maroon 5) nedokázal odmítnout a dobře udělal. Refrén téhle skladby se vám zadře pod kůži stejně jako kytarové sólo Kirka Hammetta (Metallica) v následující "If Rap Gets Jealous". Opravdu dobře odvedená práce.

Dostatečně profláklou "Wavin' Flag" střídá poněkud bezbarvá "Somalia", která je zároveň vstupem do druhé poloviny stopáže. Z ní zaujme především duo "America" a "Fire In Freetown". Obě skladby koketně pomrkávají po world music, přičemž vítězem se stala druhá jmenovaná, a to pro svůj španělkou okořeněný latino nádech. A pak tu máme Pandořinu skříňku v podobě poslední skladby "People Like Me". Rád bych napsal, neposlouchejte ji, ale obávám se, že účinek by byl naprosto opačný. K'Naan s touto skladbou nalezl dno ještě pod prvním dnem. Tupý hudební podkres se smyčci po vzoru toho nejhoršího braku dojemných životních příběhů, který svého času dokonale reprezentoval Eminem a jeho "Stan". Připravte si pudr na vyrážku.

"Troubadour" je rozporuplná deska. Warsameho představuje jako talentovaného umělce, ale zároveň naznačuje jeho limity. Asi málokdo po poslechu nahrávky pochybuje, že tenhle borec může nasměrovat hip hop do širšího žánrového koryta, aniž by ztratil na údernosti sdělení. Občas tak ale sám K'Naan činí s protivnou naléhavostí teenagera dychtícího po novém cool oblečku. Spravit to může diktátorský zásah producenta nebo prosté plynutí času. Ale první verze hrozí sklouznutím do běžného spotřebitelského průměru a druhá proklouznutím té správné doby mezi prsty. Co s tím? Modlit se a doufat, že povýšenecký výraz na poslední straně bookletu je opravdu jenom pózička.