Existují dva druhy současného r'n'b. První je v podstatě jen vznešenou nálepkou pro současný pop. Druhý je procítěný hudební žánr, ve kterém jde více o samotné sdělení a cit pro hudbu než o dokonalé choreografie a cool beaty. Do první škatulky si můžete zařadit posledních pár alb Mariah Carey, do druhé například Mary J. Blige anebo právě Fantasiu, která se do povědomí amerických posluchačů dostala vítězstvím v třetí řadě pořadu American Idol.

Novinka se vyznačuje hudební plností v mnoha ohledech. Hutný instrumentální základ většiny skladeb je doplněn jednak elektronikou, jednak opravdu výrazným hlasem této Američanky. Grády má asi tolik jako Whitney Houston do doby, než začala fetovat. Nejvíce je to patrné na baladách emocemi napěchovanými k samovznícení. Fantasia totiž není interpretkou, které řeknete: "Tady máš text, zpívej." Zpěvačka si vše, o čem zpívá, musela sama prožít. Měla na to dlouhé čtyři roky, tedy dobu, která dělí její poslední studiovou desku a "Back To Me". Výsledkem jsou bolestivé výpovědi okolnostmi zlomené ženy, která však sbírá sebevědomí a síly pro opětovný vzestup.

Ať už byl nedávný pokus o sebevraždu pouhým marketingovým tahem (kterého by však žádný rozumně uvažující jedinec nebyl schopný), anebo skutečným vyústěním osobních pádů talentované svobodné matky, na albu je jasně znát, že Fantasia chce prostřednictvím svých písní zanechat odkaz dalším lidem s pohnutou minulostí.

Co se stylů týče, nezůstalo jen u r'n'b. Retro sound v "Collard Greens & Cornbread" nebo "Trust Him" se vrací zhruba o padesát let zpět napříč hudební historií a zpěvačka ho s přehledem zvládá. Na albu samozřejmě najdeme i několik mainstreamově znějících songů, které buďto už jako singly slouží, nebo na tyto pozice aspirují. Řeč je o gradující baladě "Bittersweet" nebo "Even Angels", ve které si na své přijdou milovníci klavíru.

Třetí studiový počin zpěvačky Fantasie ani trochu nepokulhává za svými předchůdci, kteří obdrželi dohromady sedm nominací na ceny Grammy. "Back To Me" je poctivou skutečně r'n'b deskou, které k dokonalosti chybí větší odvaha experimentovat. Solidní a vyvážená nahrávka vyčnívá mezi současnou americkou produkcí v rámci žánru minimálně o půl hlavy.