...přesněji řečeno intrem, pěti songy, třemi bonusy a jedním remixem. V intru na vás Benův vokalista nejméně pětkrát zahaleká: "Ben CristoVAO" či: "Ben Cristooo". Takže rozhodně nezapomenete, čí je to vlastně deska, pokud by vám snad hudebně splývala s dalšími x desítkami r'n'b počinů.

Kromě árenbíčka je na albu znát vliv hip-hopu i electra a celá nahrávka se veze na vlně taneční hudby. Ben ji odjel dělat ven, konkrétně do Kanady, a zahraniční produkce je sakra znát. Songy jako vytažené z MTV, spousta deformátorů hlasu a spousta postprodukce. Bohužel se tak úplně ztrácí barva Benova hlasu a většinu linek nazpívali pouze vokalisti. Například v bonusovém tracku "I'm A Dog" slyšíte převážně producenta Verse-Atile, a tak nějak vyvstává otázka, proč na Benově desce vůbec je. Nicméně hudebně je deska srovnatelná klidně s Ne-Yem či Seanem Kingstonem. Benovi se tak hned na debutu povedlo něco, o co se tu Sámer Issa upoceně a neúspěšně snaží už roky.

Dalším pocitem z kolekce je ovšem naprostá neosobitost. Ta se značí už v nic neříkajících názvech skladeb, které připomínají spíše seznam frázových sloves - "Come Back", "Come Over", "Put It On Me", "Give Me Some More". Nevím, jak vy, ale já osobně už na tyhle zvolání typu "Nandej mi to", viz "Give It To Me" od Madonny, začínám být alergická. Škoda že Benovi nikdo neprozradil, že "Come Back" je hudebně v podstatě kopií "Glamorous" od Fergie (hlavně v refrénu - "Come Back/Bottle of champagne..."). Písnička "Put It On Me" má zase naprosto nepřiměřený text k Benově věku, troufám si říct i cílové skupině. Bez urážky, která z Benových holek má cokoliv od Jimmyho Chooa a k tomu kabelku Gucci a brýle Prada? Ten text je tak neuvěřitelně neuvěřitelný, že ve ve výsledku působí jako trapná parodie na americké klipy rapperů, kteří se prohánějí v nadupaných fárech ve značkovém kožichu s LV kabelkami, bohužel bez nejmenší nadsázky.

Povedl se úvodní našláplý singl "Give Me Some More" a obzvláště jeho remix, který patří k naprosté špičce české taneční hudby. Pochvalu si rozhodně zaslouží i "Good" s výraznými beaty i silně tanečním potenciálem. Bohužel tracky jako "Waste My Time" či "Come Back" jsou přesně ten typ tuctovek, které když začnou hrát na diskotéce, tak si radši jdete na bar pro drink.

"Mám spousty oblíbených interpretů, ale snažil jsem se od nich oprostit a být i při zpěvu sám sebou," tvrdí Ben. Jenomže přesně tohle není z desky bohužel vůbec slyšet. Benův debut má přesně to, co debut Martina Chodúra postrádá. Totiž: Ben má perfektní produkci, ale nedotažený obsah. Martin má zase hudebně vytříbené album s příšernou produkcí. Možná by si kluci do příští desky mohli vyměnit pár kontaktů... Plus ale Benovi musíme přiznat za velký autorský podíl na textech i hudbě, velmi dobrou propagaci desky a ucelený styl. A taky za detaily, na kterých je poznat, že si s deskou opravdu vyhráli, jako například štěkání v "I'm A Dog". Jenom bychom možná rádi slyšeli, jak Ben Cristovao opravdu zpívá bez všech těch hejblat a "vychytávek".