Tomuto Turkovi je sedmadvacet, na kontě má čtyři studiové desky a jednu remixovou. Zní jako Bee Gees, kdyby potkali Roberta Palmera a Right Said Fred, vytvořili současný dancepopový koncert, při kterém by si chtěli všichni vybít mozky z hlav. Svým novátorským přístupem - respektive, novátorským v tureckém měřítku mainstreamové pop music, které je srovnatelné s tím naším kvetoucím - změnil Serhat Bedük pohled svého národa na populární hudbu a prý zvitalizoval turecký trh a je považován fanoušky i autoritami tamější hudby za hrdinu. Píšou doprovodné tiskové zprávy k vydání tohoto alba.

Bedük servíruje lehce prodejný žánr mainstreamového electro-dance-popu velice zvláštním způsobem. Jeho rukopis je znatelný ze všech písní, jejich proměnlivá a překombinovaná forma ale mohou nejedno ouško potěšit, v mezích, je to přece jenom pořád ještě popmusic. V písničkách slyšíme kombinaci mnoha prvků, které dneska letí, vyberme vokalizéry, usedlé a rozplizlé basy nebo ryze taneční pasáže plné samplů. Jedni mohou říct, že deska "Go" jen pojí to, co všichni už známe, někteří z vás ale ocení i to, že je to jaksi jiné. A to i přesto, že čas od času slyšíme trochu Lady Gaga, produkce Davida Guetty, vypalovačky, jako by je napsal Mika, tak už to chodí.

Klubovky jako druhý singl "This Fire" nebo "We Are One" přesvědčí nejednoho posluchače o vyšší úrovni Bedükovy tvorby názorně. Hudební styl nutí zakrývat pěvecký potenciál tohoto Turka vokalizéry a škálou efektů, pravdou zůstává, že ten hlas tam opravdu je. Kombinace žánru s pseudoakustickou kytarou nebo sborem opět evokuje mnoho západních jmen, viz Bob Sinclair či Justice, Bedük zní ale i přes tuto ojetost nějak alespoň decentně čerstvě. I přes některé mainstreamu typické a hodně, hodně hodně, hodně hloupé vaty typu teenagerovského "Get Stoned".

Album "Go" je neseno skočnými rytmy a tancovačkami srovantelnými se západní produkcí. Nedočkáme se známých hostů, nedočkáme se ani jakéhosi východnějšího vlivu, nedostaneme nic jako originální a kořeny opodstatněný dance z východu, dostaneme zkrátka to, co se dnes prodává všude. Po zvukové stránce je deska velice nápaditá, Bedük operuje s řadou gurmánsky vybraných prvků současného mainstreamu, jejich spojení je více než slušné a mnohem více než obyčejné, přesto ale - je to téměř to samé, co slýcháváme v klubech na západě Německa téměř desetiletí a na našich tanečních radiích taky už nějaký ten nepovedený pátek...

Suďte sami. Podle mého je škoda pocházet z Ankary a tlačit někam na západ to, co už tam všichni znají - mnohem rozumnější by bylo zkusit vytvořit ryzí turecký dance, který by otřásl Tureckem a jako čerstvý vánek by za schopného marketingu provětral západnější kluby a hudební kanály. Příznivce žánru deska potěší, zbytek si pomyslí nezaujatě, laxně neosloveně brrrrm-d-ddrm.

Bedük - This Fire