Na svém teprve druhém plnohodnotném albu "Hazard" se Philipp Quehenberger ve velké míře noří do temných prostorů zákeřné nicoty. Pro někoho může být jeho hudba šamanským vyvoláváním duchů; hra na destrukci jasně znějících zvukových rovin, které svou alchymií přesypává do nervně těkavých soustav. Rozpáraná mysl dostává vydatné sousto, jak se chopit tohoto éterického básnění v explozích zvuků a technologicky vygradovaných symfonií.

"Hazard" samo o sobě není rozsáhlým opusem. Jeho stěžejní části jsou však tak hutné, že větší množství by přineslo spíše rozmělnění celistvosti celku; případně odpoutávalo vaši pozornost toto vše kompletně strávit. Na svého předchůdce "Phantom In Paradise" se nikterak nezapomenulo. Stále tu panuje otevřený postoj k základním pilířům techna a odkazům na elektronické pionýry, to vše ale Philipp náležitě cupuje na elementární částice. Experimenty s klávesami a rozličnými sekvencery jej plně pohlcují. Nebojí se razantní syrovosti, balancovat nad propastí thrash metalu, kdy kytarová sóla hrají synťáky prohnané skrze zkreslovací filtry. Názornou ukázkou budiž "Hey Gert" jejíž utahující se lano okolo vašeho krku vykrystalizuje v noblesní potemnělou hymnu archandělů.

"Stupid Idea" je přesně odměřenou variací na uvedení do středu dění, které během následujících chvil uslyšíte. Pevně nastolené a vytrvalé tempo je vtahující myšlenkou do černým leskem postříkaného prostranství a do mantinelů, z nichž se tento chlapík nehodlá vymanit. "Hazard" je pokus jeho hodně noisy přístup aplikovat do definice hranic idmka, tato rozverná kratochvíle vás utluče svou naléhavostí a odkáže na nebezpečí plynoucí ze zápletky s ruchy a samply. Philipp Quehenberger je iluzionista, jehož kompozice jsou vykresleny výraznými odstíny a prokazatelně jej fascinuje hra stínů a sci-fi stříleček, které se hrají jen zásadně vprostřed potemnělé noci.

"Hazard" je skličující mikropříběh, jehož vyústění vás vykopne kamsi do opuštěného industriálního prostoru, v němž má převahu experiment a dolování neohraných preludií. Určitá neučesanost tomuto dodává nádech magického fantazírování, kam se můžou výsledné zvukové linie posunout či přetransformovat. Philipp si je ale dostatečně vědom, kdy má ubrat, aby se z výsledku nestala jen hluková koule, kterou po chvilce vypnete a odsoudíte k zániku.

Philipp Quehenberger - Hey Gert (Elin Remix)