Přitažlivý a spletitý životní příběh Janelle Monáe by vydal na filmový scénář pro hollywoodský trhák, a to je zpěvačka ročník teprve 85. Kansaská rodačka se původně chtěla věnovat hraní a přestěhovala se kvůli tomu do New Yorku, aby zde pronikla do tajů divadla na American Musical And Dramatic Academy. Její znovuobjevená vášeň pro hudbu byla však silnější, a tak se soustředila na svou hudební kariéru. Rozhodnutí to bylo více než moudré.

Pokud pocházíte z ne příliš zámožných poměrů, v rodině se musíte psychicky vypořádat s drogově závislými příbuznými a také svou osobní integritou, dost dobře nemůžete těmto predispozicím uniknout. Janelle v jednom z rozhovorů vyjádřila názor, že hudbě se věnuje také proto, že je to jeden ze způsobů, jak člověk může změnit tvář světa.

Zásadními milníky v uměleckém směřování mladé Afroameričanky bylo setkání s Big Boiem z uskupení OutKast a příchod do Diddyho labelu Bad Boy Records. Ještě předtím si však stihla vydat desku "The Audition", o které se nedočtete například ani na Wikipedii, což o něčem svědčí. Debut se nesl na smířlivé vlně r'n'b, ale už v této rané fázi se na něm rýsovaly pro zpěvačku později typické přesahy do jiných stylů. Naplno se projevily až na prvním EP "Metropolis: Suite I (The Chase)" a rozvinuly se v retro-futuristické řádění s obrovskou silou.

Příkladem za všechny může být song "Many Moons" (klip k němu naleznete pod článkem) z právě zmiňovaného EP. Zvuk syntetizující minulé a současné postupy zabalený do filmového kabátu skvěle zafungoval a Janelle díky němu získala nominaci na cenu Grammy. Tu sice nezískala, celý svět se však přesto začal více zajímat o to, kdo je ta divně oblečená a učesaná zpěvačka. Ji samotnou to nakoplo k vytvoření pokračování nazvané "The ArchAndroid (Suites II and III)", neboť první EP bylo prvním dílem uceleného konceptu o androidce Cindy Mayweather přicházející z budoucnosti.

Druhý a třetí díl vyprávění z města Metropolis přinesl více jak sedmdesát minut sci-fi snění, jež v sobě spojovalo nepřeberné množství hudebních stylů a postupů a vyneslo zpěvačce uznání ze strany hudebních kritiků a přízeň rostoucí fanouškovské základny. O albu samotném si můžete přečíst v samostatné recenzi. V zásadě se dá říct, že celý sound slečny Janelle je jasný pop. Třeba dodat, že ten nejvkusnější a velice sofistikovaný pop s mnoha přesahy do r'n'b, soulu, jazzu, hip hopu, rocku a dalších žánrů. Zpěvaččina záliba ve filmech navíc vnáší na její alba skladby orchestrálních rozměrů, a posluchač se tak často přenese do krajiny epických melodií s příchutí stříbrného plátna.

Janelle Monáe v sobě nese neuvěřitelný talent. Vokálně skvěle vybavená zpěvačka s nadhledem a chutí experimentovat obohacuje současnou hudební produkci o náramně svěží koktejl mnoha žánrů a nám obyčejným smrtelníkům nezbývá nic jiného než se zatajeným dechem čekat, co nového si na nás Cindy Mayweather připraví příště.

Na úplný závěr přinášíme ještě citaci z písně "Cold War", který přesně vystihuje, v čem spočívá síla textů této nadané interpretky.

"Bring wings to the weak and bring grace to the strong
May all evil stumble as it flies in the world
All the tribes comes and the mighty will crumble
We must brave this night and have faith in love"

Janelle Monáe - Many Moons