Rozpálené slunce bylo hlavním společníkem zástupu nedočkavých fanoušků rozpustilé Pink, kteří se před pražskou Synot Tip Arenou tlačili již od brzkého odpoledne a někteří už o dost dříve. Propocení a dosti natěšení se po čtvrté hodině začali přesouvat do prostorného stadionu a nedlouho poté jim čekání na hlavní star začal krátit nový český objev Xindl X, první z celkem čtyř předskokanů. Vzhledem k prodlevám ze strany pořadatelů (které přiživila i slečna, jež se vydávala za redaktorku musicserveru a snažila se obohatit o mou akreditaci) jsem ovšem o Xindlovo vystoupení přišel.

Dorazil jsem během jedné z písniček zpívající herečky Olgy Lounové. K mému (milému) překvapení se jí obstojně dařilo zaujmout diváky a jejímu projevu, jenž byl zajímavým křížencem Ewy Farné a Anety Langerové, nechyběl drive. Zaplňujícímu se prostoru se nedlouho po jejím krátkém setu představil ještě Butch Walker, bývalý člen skupiny Marvelous 3. Pro mnohé návštěvníky bylo setkání s tímto charismatickým zpěvákem pravděpodobně vůbec první, o to intenzivněji však celé seznamování probíhalo. Za doprovodu své kapely předvedl strhující show plnou výrazných písní, postavených na živelném vystupování, během něhož jsem se při pohledu na Butchovo nespoutané řádění několikrát bál o zpěvákovo zdraví a také kytaru, která nakonec skončila s několika (naschvál) přeřezanými strunami. Odzpíval pár písní a při jedné dlouhé skladbě jsem měl první mrazení na zádech... Tak procítěnou rockovou baladu jsem již dlouho nezažil. Butch odcházel z pódia za zaslouženého jásotu diváků, jelikož jeho energické vystoupení strhlo většinu přítomných.

Největší hvězdou mezi předskokany byli američtí Good Charlotte, jejichž vystoupení přihlížel už slušně zaplněný stadion. První jejich song začal velice volně, a i když se celá doprovodná kapela snažila a kytary a bubny jely na sto procent, tak jsem se neubránil dojmu, že zpěvákovi Joelu Maddenovi chybělo nasazení. Ačkoliv se kapela pokoušela navázat kontakt s publikem (které klasicky na angličtinu reagovalo celý koncert jen velice vlažně) a každá jejich věta byla okořeněná slovy "fuck", "fucking" a "motherfucker", jejich vystupování něco postrádalo.

Po všech čtyřech doprovodných hostech přišla konečně řada na Pink. Na fanoušky, kteří byli již na jejích předchozích koncertech, čekalo příjemné překvapení - vzhledem k okolnostem byla zpěvačka nucena začít opravdu na čas, protože stadion na Edenu musel do 22:00 ukončit veškerou produkci. Odpadlo tak úmorné čekání, které na minulých koncertech Pink dosahovalo až devadesáti minut oproti plánovanému startu. Za zvuku hudby od nastoupené kapely se nad fanoušky začal otáčet jeřáb se zavěšenou krabicí. Po chvíli napětí se otevřela její spodní část a z nebe se tak nad fanoušky snesla hlavní hvězda večera, která chvíli poté s megafonem v ruce odzpívala část skvěle se hodící "Get The Party Started". Během pár minut bylo téměř dvacet tisíc fanoušků pořádně nažhavených a pomohl tomu i úvodní set rychlých hitovek, kterých má rebelka v repertoáru dostatek.

Vzhledem k názvu celého turné je na místě srovnání letní show s jeho loňským halovým předchůdcem. Oproti Funhouse Tour chyběly na scéně jakékoliv dekorace, kulisy a vychytávky, v pozadí pouze dominovala obří obrazovka, na které během koncertu běžely buďto krátké němým groteskám podobné filmy s Pink v hlavní roli, nebo záběry z koncertu. Okázalých choreografií a kostýmů také ubylo, ale to nelze považovat za chybu - Pink se více věnovala zpěvu a četným kontaktům s diváky. Ať už to bylo kumulování a komentování dárků, kterými rockerku fanoušci doslova bombardovali (převládaly plyšové žáby, pro které má zpěvačka slabost), nebo pouhým rozmlouváním mezi písničkami. Bohužel se však projevila jazyková nepřipravenost diváků, kteří často nereagovali na četné vtípky sympatické Američanky. Ta si i několikrát z diváků udělala srandu, protože místy bylo takové ticho, že "bylo slyšet rádio tamtoho pána".

Pink byla v Česku již počtvrté, a proto se některé prvky její show začly lehce opakovat. Pro zklidnění po rychlých písních totiž opět došlo na akustický set na vysokých židlích, na nichž se vyrovnal kytarista, zpěvačka s kytarou a dvě vokalistky, aby odzpívali "Dear Mr President", "I Don't Believe You". Pravdou zůstává, že ačkoliv tyto písničky v tomto podání zpívala několikrát, její hlasová vybavenost a procítěnost budila úžas i tentokrát. Butch Walker se na pódium vrátil podruhé, aby s Pink vystřihl sérii rockových duetů, zakončených jedním z výborných nápadů celé show - zorbingem v lese rukou. Pink si vlezla do průhledné koule a projela s v ní nad hlavami fanoušků. Dostala se tak doslova na dosah ruky velké části diváků u pódia.

Jedním z vrcholů koncertu byla dvoupolohová písnička "I'm Not Dead" těžící ze skvělé gradace a dech beroucího kytarového sóla na konci. Celá show neměla slabého místa a i přes nedávný pád zpěvačky při jednom z koncertů nebyl ten pražský ochuzen o žádné z akrobatických dovádění, kterými je zpěvačka proslulá. To závěrečné, za rytmů nakažlivé "So What", probíhalo nad celou plochou stadionu, a Růžovka se tak dostala blízko k mnoha přítomným divákům, kteří díky tomu získali pocit, že byli na chvíli v těsné blízkosti opravdové hvězdy.

Přestože se letní pokračování Funhouse Tour v mnohém nelišilo od poslední zpěvaččiny zastávky v Praze, přítomní fanoušci této poprockvé divy neměli ani na minutu šanci se nudit. Pestrá show plná skvělých nápadů, výborných hitů a sympatického řádění originální zpěvačky opět nadchla tisíce diváků. Pink se dle jejích slov v Praze opravdu líbí (navíc spolu se svou matkou našla novou lásku v podobě místního absintu), a dá se tak čekat, že až skončí její plánovaná pauza, opět k nám doveze vydatnou porci vzrušení a zábavy. Protože tohle její koncerty obsahují především.