The Courteeners to nikdy neměli jednoduché. Již v době, kdy byli mezi hot tipy pro anketu BBC Sound Of, se potkávali s nepochopením své údajné výjimečnosti. A pravdou je, že ač jejich debut "St. Jude" byl slušnou a civilní kytarovou deskou, rozhodně nikoho z nepřátelského tábora nepřesvědčil k tomu, aby zběhl na druhou stranu. Na koncertech skupiny to ale v kotli vřelo a britská studentská rádia kapitulovala pod ofenzívou radio-friendly hitovek, které balancovaly někde mezi asertivitou The Libertines a plebs inspirující chytlavostí Oasis, takže nebylo třeba dělat z drobných much a komárů velbloudy či jiné sudokopytníky.

"Falcon" však oproti debutu strádá hned v několika aspektech, především pak v agresivitě, odhodlání a nezaměnitelnosti. I v hitovosti dokáže bodovat snad jen smithsovský opus "The Opener", který díky produkčně zvládnuté sentimentální podmalbě doplňuje o krok zpátky ploužák "Last Of The Ladies", ale jinak jsou písničky povětšinou hodné maximálně vycpávek plyšových mazlíčků. Nebýt již dopředu proklamovaných útěků k nareverbovaným baladám (© 2001-2010 Elbow), bylo by záhodno odsoudit The Courteeners rovnou do sekce festivalových výprodejů.

Vyčítal jsem to již u "St. Jude" Stephenu Streetovi a Ed Buller, který aktuálně pomáhal dělat zvuk White Lies, v jeho práci bohužel pokračoval - The Courteeners znějí na aktuální desce opět příliš učesaně, nagelovaně. Postrádají nezkrotnou energii z koncertů, která je přitom možná jejich vůbec největší přidanou hodnotou. Ale tentokrát to není jediný závažný problém alba. Vždyť do srabu s nápady se dostal dokonce i Liam Fray, který vyvolává dojem, že více než skládání se věnoval prohledávání šuplíku. Aspoň že jeho texty stále nepostrádají nadsázku a nadhled srovnatelný s Alexem Turnerem.

"I miss the city I love 'cause i've been having an affair with LA and New York, Dundee, Duncaster, if you dare," zpívá Liam Fray v otvíráku "The Opener". Mně zase chybí na "Falconu" (typické) manchesterské club riot hitovky jako "Cavorting" nebo "What Took You So Long?". A stýská se mi i po barovém singalongu "Not Nineteen Forever". Jo. Manchester mu možná ty aférky s ostatními městy nakonec odpustí. Ale já tu jednu velkou - s kýčem, nudou a nedostatkem nápadů - prostě překousnout nemůžu.