O Serji Tankianovi by se dalo rozpovídat na celý den. Vskutku unikátní kreatura. Zajímavý je jeho původ, (proti)politická aktivita, osvěta a agitace a v prvé řadě neskutečná muzika. Je to už pět let, co se svou kapelou System Of A Down vydal geniální dvojalbum "Mezmerize" + "Hypnotize". SOAD si poté dali oddych, pauzičku na neurčito, nikdo z členů však s hudbou neskoncoval. Nejvýrazněji rozjel kariéru právě frontman Serj, o čem asi předtím málokdo pochyboval.

Sólovka "Elect The Dead" vyšla dva roky nato a snad každého přesvědčila, že je Serj mocný zpěvák a také nadaný multiinstrumentální producent. O koncertě SOAD v České republice sním dlouho nejen já a léta Páně dva tisíce osm se sen částečně stal skutečností, když Serj představil materiál ze sólovky v Ostravě. Nenapadlo mě, že bych ho za dva roky viděl znovu. Vlastně bych to ani nepotřeboval. Čtvrteční koncert v Praze však nešlo ignorovat.

U fanoušků to je jasné, ale i ostatní pravidelní čtenáři určitě zaznamenali, že Serj vydal DVD z koncertu, na kterém prezentoval sólovku v symfonickém aranžmá od novozélandského orchestru. Uhrančivou performanci jste tak mohli zažít i doma. Obrazovka však není to pravé, bezprostřední zážitek je k nezaplacení. Obrazně řečeno. Unikátní zážitek ve skutečnosti k zaplacení byl, stál pohodových sedm stovek. Serj totiž potěšil evropské fandy a "Elect The Dead Symphony" dovezl do jejich koncertních sálů. Exkluzivitu navyšovalo angažování domácích orchestrů. V Praze tak Serjovi za zády hrál Český národní symfonický orchestr.

Jak se tedy představení arménského ďábla podařilo? Pro ty, co viděli DVD, asi nepřineslo příliš novinek a překvapení, ani trochu však neztratilo na své atraktivitě. "Elect The Dead" je album plné silných, smutných skladeb a orchestr přidává ještě další vážnou dimenzi. "Elect The Dead Symphony" je tak překrásný zážitek, který by skvěle zněl na takovém pohřbu USA či jiné monumentální imaginární smutné události, pokud chápete to přirovnání, že o šťastných světových vizích jeho písně nejsou. Atmosféra vážného koncertu by bezpochyby nejlépe šla nasát v menším komornějším sedícím prostředí, někdo však padesátku hudebníků a frontmana musí zaplatit. A v tomhle smyslu tedy zaplněná Incheba Arena promotéry i vystupující určitě potěšila.

Při první písni to přitom vypadalo, že dorazilo málo lidí, v hale bylo poloprázdno. Dav však asi jen nestačil zareagovat na brzký (20:10) start koncertu a řešil poslední nákup nápojů nebo záchody. Nebo to, jak se vůbec na plochu dostat. Ta byla nezvykle (na Inchebu) rozdělena na dvě části, bohužel tak hloupě, že dělitelem bylo už zábradlí v prostředku šikminy na plochu. Důsledkem bylo, že jediné místo průchodu bylo totálně zacpáno lidmi s běžnými lístky, kteří chtěli být nejblíže pódiu. Naštěstí se organizátoři odhodlali k nevídanému kroku a zábranu do backstage posunuli od schodů až dozadu, takže se diváci mohli dostat i do výklenku na boku haly. Odtamtud byl opravdu nejlepší výhled. A bez příplatku. Překřtil jsem ho na N.R.I.P. (not really important people) skybox.

Nevýhodou bylo, že zvukové podání v tomto místě nebylo nejlepší. Odborně ohodnotit výstup Českého národního symfonického orchestru bych ale stejně nedokázal ani z hlavního chumlu, za takového audiofila se nepovažuji. Dirigent Jan Chalupecký a jeho soubor jsou však obrovští profesionálové a dva dny nácviků zcela stačily. Oproti nahrávce z Nového Zélandu jsem si více vychutnal dechovou sekci (třeba v takové "Lie Lie Lie") a také údery do bubnu byly zřetelnější. Serje doplnil ještě na kytaru Dan Monti a na klavír Erwin Khackikian, kteří jsou členové jeho doprovodné kapely Flying Cunts Of Chaos. Na rozdíl od Ostravy tentokrát v Praze Serj docela šetřil slovy. Publikum potěšil hned na začátku českým pozdravem "děkuji vám, dobrý večer!", za což se mu dostalo obrovského aplausu, po zbytek koncertu už spíše jen děkoval muzikantům. Nezazněly vsuvky o politice ani nepředvedl šaškovské taškařice. "Elect The Dead Symphony" má prostě jiný náboj.

Co se týče setlistu, ten s malými výjimkami kopíroval DVD verzi. Úvodní "Feed Us" obsahovalo i část s textem z nejnovějšího singlu "Boarders Are" (kuk), pak následovalo hned "Sky Is Over". Na Novém Zélandě následující "Blue" z bonus discu "Elect The Dead" tak byla posunuta až na začátek setu dvou novějších nealbových písní "Gate 21" a "The Charade", mezi které se dostalo ještě "Peace Be Revenged". To bude stejně jako "Boarders Are" na zářijovém albu "Imperfect Harmonies". Z něj zahrál ještě skladbu "Disowned", kde se pořádně ukázali houslisti. První poslechy na koncertě jsou vždycky zvláštní, novinky tak nelze příliš hodnotit, navíc na albu budou mít zcela jinou zvukovou podobu.

Zvenku ještě dovnitř nepřirozeně svítilo slunce, když Serj zahrál "Beethoven's Cunt" a následně se odebral z pódia. Stejně jako po každé písni však opravdu šikovné publikum spustilo hlasivkovou a tleskací ofenzívu a Serj musel být za pár sekund zpět s přídavkem: jeho nejúspěšnější hitem "Empty Walls". Nejlepší moment koncertu opravdu přišel až na konec, skladba s fantastickou gradací v českém symfonickém podání byla ještě o třídu lepší. Pro mě ale nejlepší zážitek přišel až za deset minut, když jsem měl možnost krátce se Serjem promluvit. Jeho charisma je neskutečné. S kolegy jsme se však před ním shodli, že ho chceme co nejdříve vidět v ČR se System Of A Down.