V mainstreamovějších polích hudební scény to chodívá různě. "Tvůrci" postaviček Westlife - Louis Walsch a Simon Cowell - si naplánovali comeback tohoto boybandu, a tak je tu máme znovu. Teď ale vážně. Westlife jsou jedním z nejúspěšnějších a nejbohatších hudebních zjevů, které k nám z Irska vůbec došly. Album i strategie "Where We Are" byly vyvíjeny oběma pány porotci z talentshows přinejmenším fikaně a stalo se, co se mělo stát. Recenze alba se lišily (a liší), ale prodalo se až překvapivě důstojně: singl "What About Now" zaskóroval, album je v Anglii dvakrát platinové, v Irsku třikrát a bodovalo kupříkladu i v jižní Koreji, Řecku, Švédsku...

"Where We Are" je deskou, při jejímž poslechu mnohé napadají velice různorodé a pestré pojmy. Po zjištění, jak bodovala, se oněměle ptáte jako při každé studiovce funkčního boybandu, kdo to pořád kupuje, protože víte, že jejich fanouškovská báze už vyrostla a noví preteenageři a sorty adolescence mívají jiné zájmy (Hannah Montana; muzikály ze škol, kam dojdou za deset let; černofialové EMOcemi nabité poprocky). Jednou z věcí, které se této formě popu nedají upřít, může být ona technická kvalita.

Postprodukčně, zvukově i standardními postupy lehčího popu tato deska prokazuje kus jakéhosi řemeslného mistrovství. Kompozičně nacházíme na desce prostší písničky, melodicky hravé s doopravdy povedenými orchestracemi, přestože jejich základní rytmická složka je velmi, ale doopravdy velmi kýčovitá. Songy jsou napsané na míru (a jde to poznat) a podle pravidel, nevyčnívají. Hlasy hochů vyznívají sytě a nedočkáme se míst, kdy bychom si mohli říct, že chlapci jsou nicky, které nic neumějí, dokonce si možná i užijeme jejich hutnost a celou onu popovou-drásavou-melancholickou-procítěnou krásu smyslných harmonií v nesmyslných a ohraných ozvěnách. Lektoři zpěvu si dali bezpochyby taktéž záležet. Texty jsou všelijaké, většina z těch starších se nic nového nedozví...

První odstavec odráží leccos i o samotném albu. Pokud si páni autorové "usmyslí" a chlapci "kývnou", deska zkrátka nějak "je". Odpadá proces psaní (týmové zkoušení a zlepšování), cokoliv vyčnívajícího (specifická osobitost čitelná z rukopisů jednotlivců). Toto má na vznik alba jediný dopad - vznikne nahrávka téměř estrádního pěveckého kvartetu s předepsaným repertoárem, který potěší, pobaví, ponudí a pak jenom tak z ničeho nic skončí. Je věcí mnoha názorů a přístupů, co je to dobré či správné, jistým faktem zůstane pouze skutečnost, že pokud chlapci umějí zpívat, tancovat a umístit, umějí díky pánům strůjcům najednou i prodat, vydělat... Pak si zkrátka mohou zaplatit dobré lidi, kteří zaručí výborný výsledek.

Byl bych nerad, kdybyste si v těchto místech mysleli, že Westlife zbytečně haním. Deska je jejich (pro některé nudná a stejná), vyspělejší (softwary aktualizované), kluci zpívají lépe (trénovali to nemálo výstupy), produkčně je povedená (schopně jim bylo přiděleno), texty jsou milé (jako vždycky předtím). Je prostě moc pěkná.