To zas byl jednou nápad za milión! Ten, kdo přišel s myšlenkou natočit koncert Metallicy ve starořímské aréně v Nimes, už dopředu výslednému dojmu z DVD vytočil procentní hodnocení do výšin. Už úvodní titulky a příchod kapely skalnatým tunelem do kotle je impozantní. Samo o sobě neskutečně fotogenické místo je navíc zaplněno věrnými fanoušky, kteří vytvořili v onom létě 2009 vynikající atmosféru. A Metallica se jim odvděčila výborným koncertem. Chcete ochutnávku na Sonisphere? Tady je "Francais Pour Une Nuit"!

Čtveřice gladiátorů je vystavena napospas nažhavenému publiku (které je i vzadu za kapelou), odvádí tvrdou robotu a za odměnu si bere ohromnou energii od lidí, co by své válečníky rozhodně nenechali padnout na zem. Když tomu zvuku v DTS pěkně uvolníte prostor (rovná se "volume doprava"), pohltí vás. Jen pohled na neskutečného člověka jménem Rob Trujillo rozbublá krev v žilách. Při své excelentní hře na basu neustále dělá grimasy a pózy, z nichž nelze spustit oči (a ještě stíhá druhý hlas, viz refrén "Fuel").

Skoro to vypadá, že v takové atmosféře a na tak krásném místě ani nejde odehrát slabý koncert. Metallica v setlistu opomněla alba "Load" a "St. Anger" a vybrala našlapanou sestavu skladeb, kde moc prostoru na oddech nebylo (ale "Nothing Else Matters" zahrát zkrátka musela). Tvrdý a nesmlouvavý koncert byl sestaven jak z prastarých pecek (věřili byste, že "Motorbreath" a "Seek & Destroy" už mají dvacet sedm let?), tak z ukázek z aktuální desky "Death Magnetic", které si rozhodně ostudu neuřízly a velmi dobře rezonovaly u posluchačů. A kdybych měl vybrat jen jednu píseň, nejlepší položku večera, jež by byla referenčním vzorkem pro váhavé kupce, byla by to "Sad But True".

Celý koncept "Francais Pour Une Nuit" je dotažen k dokonalosti - je to francouzská noc zaznamenána francouzským štábem, i perfektní černobílý booklet je sepsán jazykem Moliérovým. Od kapely je to pěkná pocta francouzským fanouškům a z exkluzivního rozhovoru se členy skupiny se také můžete dozvědět, proč vlastně k téhle milé pozornosti došlo. Když už byl zmíněn onen rozhovor: je to výborný bonus. Více než půlhodinové interview s kvartetem je nabité informacemi a vzpomínkami. Není to žádná vata, kterou projedete jen jednou, ale vskutku vydařená upřímná a uvolněná výpověď lidí, kteří berou svou práci opravdu poctivě.

Teprve nedávno jsem viděl skvělý film "Some Kind Of Monster" a je zajímavé sledovat, jak a kam se Metallica (a speciálně James Hetfield) posunula za posledních šest sedm let. Vypadá to, že kapela našla svůj vnitřní rytmus, obrodila se a zase má v sobě tu chuť a šťávu. Když vidíte ještě deset minut po poslední skladbě koncertu celou skupinu děkovat nadšeným divákům, nepochybujete o správné cestě, kterou se čtyři jezdci vydali.

P. S.: Ještě jeden zajímavý bonus tu máme - pět klipů z onoho večera, které zaznamenala pětice fanoušků vybavená kamerami.