Marpo má díky vydavatelství povedené a silné promo a možnost pracovat se šikovnými lidmi. A v případě poslední desky "Knockout" se sázka na producenty i hosty na mikrofóně podařila a dopadlo to velmi dobře, mezery se dají najít pouze v úrovni Marpova rapu. Tisíckrát nás můžete přemlouvat a v diskuzích nám zběsile nadávat, ale tak to prostě je. Marpa jsem shodou náhod předminulý týden viděl poprvé naživo, bylo to za bicími s Chinaskami. Nyní jsem se za ním vydal do pražského Lucerna Music Baru, abych zprostředkoval dojmy z jeho živé rapové show.

Na základě našich předchozích článků o Marpovi byste asi čekali klasické ironické poznámky, ale křest "Knockoutu" se povedl. V devět hodin LMB potemněl a zvláštně bez aplausu na stage nakročili Gemstar, Kensta Lopez a Hard Target. V úvodu jim scházelo i publikum, do desíti ale už byl sál slušně plný jako na průměrných akcích Boomboxu. Bylo nastaveno sympatické vstupné sto korun, aby nezruinovalo kapesné běžného Marpova fanouška, člověka v rané pubertě. Nepřekvapivé bylo, že koncíku chyběla taková padesátka lidí, ta klasická pražská sebranka interpetů, prominentů a notorických pařičů, co se točí všude. Osobně totiž neznám nikoho, kdo Marpa poslouchá.

Po úvodní mrtvosti se obecenstvo začalo ozývat a hodně pařilo. Některé tracky byly chytlavé na první poslech, já a čtenáři Měsíce v hip hopu určitě poznali Hard Targetovo "Down A Road", které je i naživo opravdu povedené. O mixtapech trojice budeme informovat, dřímá v nich velký potenciál. Po hodinové show se po krátké přestávce objevil Marpo a koncert otevřel videosinglem "Já, sám a moje druhý já" a na pódiu vydržel obdivuhodnou hodinu a půl.

V první části zaznělo třeba "Hatters", kde hostují Hard Target a Wohnout, kteří Marpovi asistovali vlastně po celou dobu koncertu. Premiérově jsme mohli naživo slyšet skladbu "Who The Fuck" z mixtapu "Southern Axesent", kde naopak Marpo hostuje Hard Targetovi. Po "Představ si" uvedl skladbu "Možná" jako "asi nejlepší skladbu z desky". Příjemného zpestření se nám dostalo v podobě uvedení Karolíny Majerníkové, které patří refrén na "Zahnaná do kouta" alias "Príbeh 2". Po ženské vložce přišel na řadu křest, nosič s "Knockoutem" nedostal knockout, nýbrž sprchu od nejmenovaného rumu.

Marpo pak "přirtvrdil, protože je český rap moc měkký," a představil doprovodnou kapelu, které kromě kytaristů nechyběl ani bubeník a klávesista. Některým trackům rockovější aranžmá opravdu svědčilo, například "Jděte mi z cesty" nebo "Nech to běžet". Prostor dostala i sólo tvorba Wohnouta, na jednu skladbu doprovázenou španělkou si pozval Saxe z Inside Kru a oznámil práci na novém mixtapu. Wohnout uváděl koncert pravidelným oznamováním: "A další písnička bude..." na což Marpo reagoval: "Co máš stále s těma písničkama?" - "Tak track no."

Po "Doocey doe" z desky "Rapstar" se už koncert pomalu blížil ke konci, těch definitivně posledních písniček se ale zahrálo několik, publikum si prostě vyřvalo více. Největší srdcař byla jedna asi pětatřicetiletá fanynka, zvláštní úkaz. Tou úplně finální skladbou byla "Já, sám a moje druhý já" v rockovém podání. Potom jsem si celý zbytek noci musel zpívat její refrén. Mám se za to stydět?