Rezignace na jakoukoliv kultivaci projevu je zvláštním prvkem, který chaos-punkovou komunitu vyklízí kamsi na pomyslný okraj hudební společnosti. Tím se možná ztrácí její šance na větší společenskou účinnost, avšak kompenzuje to naléhavostí. Možná i proto v naší zemičce máme poměrně silnou komunitu kapel, které mají ambice větší než lokální. Mezi ně patří právě Climax, kteří se hlásí o slovo s novou deskou.

Ta tradičně drží laťku pěkně vysoko, ostatně Papagájův Hlasatel Records je v tomto ranku hegemonem české scény a jen těžko by vydal špatnou nahrávku, i když nikdy neříkej nikdy. Osmička songů pochází z let 2008 a 2009 a nese se na vlně pekelné naštvanosti a sociální kritiky. Ostatně názvy songů jako "Pohřbi vlastní rozum" nebo "Krvavé kolonie" zcela jasně naznačují, že nepůjde o lehkou pohodovou záležitost. Tady se plive jed, kytary kvílejí a bicí burácejí. Nic pro popaře. Tomu i odpovídá zvuk, který je všechno možné jen ne uhlazený.

Štiplavá sociální kritika se nese v poměrně jasném stylu střídání sloky a refrénu, přesně tak, jak chaos-punkový zákon káže. Hurá do cíle, brzo dohrát song a spustit další, ještě kyselejší. To vše se Climax podařilo, ale opět se ozvalo slabé místo všech podobných kapel, a tím je stopáž. Deska (a to jen v případě, že již neplatí pradávné tabulky určující spodní hranici LP na 25 minut) se nepřehoupne ani přes sedmnáct minut. To samo o sobě dává přes dvě minuty na song, což není špatné, ale těch songů bohužel není víc jak osm. Je to taková drobná chybka, která sráží výsledné hodnocení a bod až dva dolů...

A malá poznámečka na závěr. Kapela po vydání desky stihla prodělat menší personální kolotoč, kterým by se zaskvěla i v nejlepších lunaparcích světa, takže můžeme zvídavě hledět, kam ji zavedou kroky osudu.