Troufnu si říct, že Elin Lanto nezná v našich končinách téměř nikdo. Přestože hudbu vydává již několik let, chybělo jí štěstí na pozornost rádiových dramaturgů, kteří by ji jistě dokázali alespoň trochu zviditelnit. Zpěvačka totiž tvoří klasický rádiový electropop - příjemné melodie, zapamatovatelný refrén, jednoduché texty. Dle svých slov se na této desce snažila přidat navíc něco z rocku. Jestli tím myslela decentní využití elektrických kytar v jinak juchavých písničkách, pak ano, něco z rocku zde najdete. Ale o pop-rocku zde řeč být snad ani nemůže. Označení rocková si zaslouží snad jen povedená balada "Singing Goodbye".

Album uvádí písnička "Hater", jež je zároveň tím nejlepším, co zde najdete. Chytlavá melodie a osdmdesátky v pozadí jsou jasně hitovým materiálem. A co se stane, když to nejlepší vystřílíte hned na začátek? Především to, že kvalita zbylých písní pak má, bohužel, víceméně klesavou tendenci. Ještě následující "Funeral" je dostatečně rozpoznatelná a morbidní text ("I’ll be dancing on your funeral") by jí mohl pomoci k úspěchu. Za zmínku stojí snad také poslední písnička celého alba "Discotheque". Cítím v ní vliv též ze Švédska pocházejících Alcazar, kteří měli podobně taneční vypalovačky v malíku. Nejvíce v úvodu zmiňovanému pop-rocku podobná je skladba "Doctor Doctor", ale zpěvaččin slabší hlas a nijak oslnivé výšky ji táhnou dolů.

Elin má trochu smůlu, že její projev se celkově jeví jako trochu nevýrazný. Hlasově na tom není špatně, ale o originalitě se mluvit nedá, např. v baladě "Alien" silně připomíná Kylie Minogue. Rozverná "Good Stuff" díky elektronicky upravenému zpěvu zase zní, jako by ji zpívala Britney Spears. Elin stojí někde mezi těmito dvěma velkými hvězdami - jak zabarvením hlasu, tak stylem hudby. Celkově nová deska nepřináší nic moc nového, jen si vypůjčuje od jiných již osvědčené postupy a o žádnou invenci se nepokouší. Otázkou zůstává, zda to mít zpěvačce za zlé. Vytvořila album bez velkých ambicí, pro radost.

Předešlé odstavce možná nepůsobí zcela lichotivě, ale věřte, že nejnovější počin Elin Lanto není špatný. Každý popař by mu měl dát šanci, protože slušných alb v rámci žánru zase tolik nevychází. "Love Made Me Do It" dokáže pobavit, taneční electropop šmrncnutý hudbou osmdesátých let zrovna letí a pokud jste se ho stále dost nenabažili, pak neváhejte ani chvilku.

Elin Lanto - Discotheque