Tato nenápadná Filipínka totiž pokořila metu, jež se ještě do nedávna jevila jako nedosažitelná. Prodrat se do Top 10 v USA už zkoušela, mimo jiné, Japonka Utada Hikaru, Korejka BoA, či její krajanky ze skupiny Wonder Girls. Utada u prvního alba v roce 2004 šla na jistotu a o spolupráci požádala Timbalanda. A nevyšlo to, debutovala na pozici číslo 160 a výš už se nedostala. Při druhém pokusu si přizvala producenty Stargate a Christophera "Tricky" Stewarta, kteří již napsali slušnou řádku velkých hitů. Výsledkem byla skvělá r’n’b popová deska (ukázka zde), ale patnáct tisíc prodaných kousků stačilo pouze na 69. místo žebříčku. Korejka BoA to zkoušela (ukázka zde) za pomoci Bloodshy & Avant nebo Seana Garretta, ale komerčně nedopadla o nic lépe. Ukázalo se, že dobří producenti, skvělá angličtina a výrazné melodie zákonitě nezaručují úspěch.

Jeden neúspěch za druhým jasně naznačoval, že Američané mezi sebe jen tak někoho nepustí. Vědí o tom své i Britové, jejichž umělci mají pozici také velice těžkou a je pomalu zázrak, když se někdo z nich umístí zvlášť vysoko. Co pak mají dělat ostatní interpreti, kteří ve svých domovinách pobourali nejeden rekord a necítí se ve své zemi dostatečně uplatnění? Jen pro zajímavost, zpěvačka Utada Hikaru, o které tu již byla řeč, má na kontě přes 50 miliónů prodaných desek a od roku 1999 drží v Japonsku rekord nejprodávanějšího alba v historii země. Více jak osm milionů jejího debutu "First Love" zatím nikdo nepřekonal a zřejmě už ani nikdy nepřekoná. Přesto všechno ale Utada v Americe (zatím) neuspěla.

Co má tedy dnes osmnáctiletá Charice, o které byla řeč v úvodu, navíc oproti ostatním interpretům pocházejícím z Asie? Dalo by se říct, že jí nejvíce pomohl neuvěřitelný hlas a velké štěstí na příležitosti. V patnácti letech začínala ve filipínské soutěži podobné SuperStar a umístila se na třetím místě. Poté v korejské televizi vystoupila s klasikou "And I Am Telling You I’m Not Going" v rámci show Star King a záznam jejího vystoupení se stal v Koreji internetovým hitem. Drobná zpěvačka všem vyrazila dech svým silným hlasem a naprosto bezchybným zpěvem plným emocí. Osud tomu chtěl a video doputovalo až k Ellen DeGeneres. Populární americká moderátorka byla unešena a pozvala si do své show tuto začínající hvězdu. Charice diváky nadchla, a dostala tak šanci vystoupit i u Oprah (na záznam se můžete podívat zde). Byl by hřích neujmout se tak výrazného talentu, a proto se producent David Foster rozhodl vzít Charice pod svá křídla. Po dvou letech příprav a promo akcí se na pulty obchodů dostalo debutové album, z něhož druhý singl "Pyramid" se těší celkem velké oblibě jak v USA, tak na internetu. Jakého úspěchu se nahrávka dočkala, jsem zmínil hned na začátku - osmé místo bylo velkým vítězstvím. Leč je třeba zmínit fakt, že v době uvedení zažívala Amerika jeden z nejslabších týdnů, co se prodejnosti alb týče, kdy na prvním místě byl mladík Justin Bieber s šedesáti tisíci prodanými deskami.

Charice Pempengco je jedno ze zázračných dětí, vlastní obrovský talent a šikovný management. Oboje jí pomohlo dostat se do nejpopulárnějších amerických pořadů, a získat si tak potřebnou pozornost pro budování kariéry. Možná je vše též otázkou náhody (kde by asi zpěvačka byla dnes, kdyby se například ono video nedostalo až k Ellen), ale to nemění nic na faktu, že ostatní asijské hvězdy mají odteď naději, že se jim také podaří probojovat se do amerických žebříčků. A že je Asie plná výborných talentů! Můžeme jen doufat, že se některé z nich odhodlají zkusit své štěstí. Jestli se ptáte, proč zrovna Asiaté, pak vězte, že kupříkladu japonský hudební trh je jeden z největších (někde se přímo uvádí, že druhý) na světě a tudíž produkuje obrovské množství kvalitní tvorby všech žánrů. Vzhledem k tomu, že americký trh je ve většině případů cestou k celosvětovému prosazení, pak jistě stojí za to se v něm pokusit uspět.

Na závěr článku jsem si dovolil přidat dvě videa s interprety, o kterých by se dle mého měl dozvědět i západ, protože opravdu stojí za to. První z nich je Japonka Namie Amuro, jež v květnu přebrala cenu World Music Award 2010 v kategorii nejprodávanější umělec Asie. Druhou ochutnávkou je píseň "Dream Fighter" japonské megaúspěšné skupiny Perfume, produkovaná Yasutakou Nakatou, kterého kdyby se chytl západ, tak bychom mohli být svědky něčeho vážně slibného. Podotýkám, že v obou případech se jedná o pop, proto nechť příznivci jiných žánrů klikají jen na vlastní nebezpečí.