V nejlepším se má přestat, řekl si možná... sakra, počkat! Nezačínala takhle nedávno už jedna makrorecenze? No jo. Možná Richard Müller uvažuje podobně jako Damon Albarn ohledně Gorillaz, i když v případě slovenského šansoniéra byly důvody asi o dost závažnější. Nicméně! Rok se s rokem sešel a Müller se rozhodl, že zabalit to definitivně se mu vlastně nechce. Spojil se s producentskou čtveřicí Graus-Zubák-Solovic-Kachút a s textařem Vladem Krauszem, a nechal tak vzniknout svému dalšímu albu. To dostalo úderný název "Už" a zvukově navazuje na předchozí "44", přičemž využívá elektroniky ještě trochu víc. "Samozřejmě žádní Kraftwerk, ale v zásadě fajn dochucovadlo, co nepřebíjí hlavní složku, jakou je samozřejmě Müllerův hlas," napsal Tomáš Tenkrát v hlavní recenzi a dodal, že Müllerovy životní výpovědi jsou natolik silné, že žádná jeho deska nemůže být špatná. Tuhle ocenil osmičkou, známkou, na které se v makrorecenzi shodli další tři redaktoři. Celkem si tak "Už" vysloužilo čtyřiasedmdesát procent.

---

Honza Balušek - Konečně (8/10)
Vztah interpretovi: Mám doma téměř všechna alba, poslouchám ho už od dob Banketu, "nulajednotka" patří mezi mé nejoblíbenější desky napříč časem i žánry.

Album "'01" považuji za poslední Müllerův majstrštyk, kde se dokonale prolnul svět komerce a jeho touhy dělat věci jinak. Pak už se jeho svět s tím posluchačským nezadržitelně oddalovaly, což vyvrcholilo vtipem v podobě "V.V.". Na novince se konečně rozhodl vyjít posluchačům vstříc, nenutit je poslouchat skladby složené a nahrané za den, ale na vše si dal hezky načas. Z desky je sice možná trochu cítit snaha "udělat zase pořádný hit", ale pokud jde Müller pouze tak daleko jako v kytarově úderné "Čo ťa bolí", jen houšť. Perlami nahrávky jsou samozřejmě pomalé skladby, v nichž to jen bouří emocemi ("Sviečky", "Čiara") a zpěvák může ukázat, že i přes svou bouřlivou minulost a nynější vzhled je v podstatě romantik. Bohužel se mi pod kůži nedokázaly dostat poslední tři skladby, z nichž občas dýchne nuda, taky té elektroniky mohlo být klidně mnohem více. Ale i tak považuji "Už" za důstojný comeback do popových vod a myslím, že s další deskou se laťka kvality ještě zvedne.

Michal Koch - Smutná, chladná a přitom nadějeplná deska. A abych nezapomněl: krásná (8/10)
Vztah k interpretovi: Jsem fanda jeho vždy inteligentního popu.

Po podivném albu "V. V." jsem málem uvěřil, že slova o konci kariéry myslí Richard Müller vážně. Naštěstí na tomto zpěvákovi je krásně vidět, že člověk se vždy dokáže zvednout. Už nádherná pocta (ve spolupráci s Milanem Lasicou) Jarovi Filipovi "Müller spieva Lasicu, Lasica spieva Müllera, Lasica a Müller spievajú Filipa" stala se pro mne jednou z nejkrásnějších desek Richardovy kariéry a novinka "Už" na tento počin překvapivě úzce navazuje svým elektronickým a velejemným pojetím. Elektronika zde ale není samoúčelným vůdčím prvkem, nýbrž vkusně a citlivě doplňuje Müllerův ležérní, a přitom naléhavý zpěv. Zároveň mašinkové aranže ani v nejmenším nepotlačují melodičnost písní, kterým cestu do rádií může zkomplikovat snad jen u Richarda Müllera tradiční nálož myšlenek v textech, neb prvoplánové kolovrátkové slogany on prostě nezpívá. Tohle je zkrátka pop jak řemen, který má šanci na to splnit sen většiny umělců, totiž spojit kvalitu s komerčním úspěchem. A já to tomuto albu moc přeju.

Honza Průša - Skutečný moderní pop (8/10)
Vztah k interpretovi: Zaznamenal jsem ho někdy v době, kdy chodil "Po schodoch" v TKM a už tehdy mě bavil.

Richard Müller má obrovské charisma, díky němuž má z půlky vyhráno. Jeho barva hlasu, stupeň naléhavosti, opravdovost a uvěřitelnost mu tak umožňují zpívat téměř cokoliv a nikdy to nedopadne totálním průserem. Už zkusil různé polohy a i když mi nejvíc sedí ve spojení s akustickými nástroji, ani moderní pop pro něj neznamená výrazný problém. Naopak. A moderní mainstreamový pop zvládá nejlíp z toho, co dnes česko-slovenská scéna nabízí. "Už" je ukázkou toho, že je možné být skutečně aktuálním, a přitom neztratit nic ze své osobitosti. Je také deskou s fantastickými skladbami. "Sviečky" a "Čiara" jsou pro mě písně roku. Intimní, jemné a hluboké. Něžné i příjemně vlezlé. Udávají melancholickou náladu alba, vystupují z něj do popředí. Naopak "Hluk" a "Mají ma rady" jsou přesně ty věci, které by bez Müllerova zpěvu mohly jen těžko zaujmout a staly se obyčejným rádiovým popem s jednoduchou taneční smyčkou. "Už" je jak Svěrákův "Tvrdý chleba". Poctivě odpracované, písničkové, s nádechem klasických prvků, ale dnešní. Skutečný moderní a kvalitní pop.

Pavel Parikrupa - Už? Ještě ne úplně. (7/10)
Vztah k interpretovi: Dlouholetý, láskyplný, znepokojivý, radostný, starostlivý, lhostejný, nadšený, opatrný, důvěrný.

První poslech nové Müllerovy desky, to bylo nadšení! Radost nad tím, že Richard se vyhrabal z nejhorších sraček (napořád, doufejme) a přišel s hodně dobrou kolekcí písniček, které ještě navíc znějí moderně. Použitá elektronika naštěstí (většinou) nepřebila sdělení písniček a velmi dobře pasuje ke hlasu zpěváka - Müller zpívá velmi úsporně, a to i v rychlejších a tvrdších skladbách (výborný "Hluk"), přesto je v jeho přednesu velká síla. Ovšem s dalšími poslechy se začalo ukazovat, že vedle vynikajících písní "Sviečky", "Už" a "Čiara" (hotový Nohavica!) je jich tu pár, jež dále nevyrostou a jsou "jen" dobré. Texty, jakkoli intimní, už nejsou tak drásavě konkrétní jako na předchozích počinech ("Monogamný vzťah" a "44"), ale rozmazanější. Buďme rádi, že to Richard definitivně nezabalil, protože by na česko-slovenské scéně taková osobnost hodně chyběla. "Už" má sice mouchy, ale berme ho především jako Müllerův návrat ve slušné formě.

Lukáš Benda - Harmonická deprese (6/10)
Vztah k interpretovi: "LSD" ano, "Už" ne.

Synth-sound a la Depeche Mode nebo Vozáryovi a hlas božského Riša. Třaskavá kombinace, která ovšem doplácí na vyčpělost témat. X variací na téma láska. Naivní, prázdné a uměle vykonstruované texty degradující Müllera na level No Name. Game over. Nic inovativního. Bez kouzla. Bez atmosféry. Nevyužitá šance. "Už" proletí a nezanechá žádné stopy. To byl náhled do mého poznámkového bloku a resumé pocitů z prvních pěti poslechů Müllerovy novinky. Před šestým poslechem jsme se rozešli s přítelkyní a v neděli, při noci mistrů, mi začalo docházet, že v případě "Už" nelze klouzat po povrchu, ale je třeba ponořit se k jádru celku. Když v člověku zavládne chaos, teprve tehdy pochopí a ocení harmonii nahrávky "Už". Müller je muž, který byl bohem zrozen, aby vyprávěl smutné příběhy. Müller je muž, který byl předurčen k tomu, aby smutné příběhy prožíval. A "Už"? Po dalších desítkách poslechů mohu s čistým svědomím říci, že se k albu vracet nebudu. Není špatné, ale je v něm příliš mnoho bolesti a beznaděje na to, aby se stalo mou každodenní náplní. Zároveň je ovšem třeba uznat, že je v něm příliš mnoho bolesti a beznaděje na to, aby se nad ním jen tak mávlo rukou.

---

Album: Richard Müller - Už
Průměrné hodnocení: 7,4/10
Celkový čas: 42:15
Skladby: Už, Sviečky, Hluk, Majú ma rady, Nočný vták, Do nemoty, Čo ťa bolí?, Čiara, Za horúca, Netreba, Zobuď ma