Na koncertě Kiss dostanete přesně to, co chcete. Hlas na začátku vás ubezpečí, že je to to nejlepší, co jste mohli chtít. Kiss jsou sebevědomí, ale můžou si to dovolit, je to součást jejich kultu, který přitahuje armádu (doslova) fanoušků už čtyři dekády. Jdete se podívat na propracovanou show, komiksové hrdiny, efekty, pyrotechniku a vůbec celý ten cirkus. A nic z toho nechybí, ani hity, které si může zazpívat celá hala. V tomto případě asi deset tisíc lidí v ostravské ČEZ Aréně.

Chyběly vlastně "jen" tři písně, které kapela hrála na předchozích štacích (a nebyly to žádné nudné kousky, ale "Lick It Up", "Love Gun" a "Shout It Out Loud"), určitě by potěšila i "Do You Love Me?". Setlist byl tedy stejný jako ve Vídni. Po nepříliš zábavných předskokanech Taking Dawn (snažili se, seč mohli, ale kde nic není, ani smrt nebere) a hodinovém čekání se rozjelo velmi vtipné intro s Google Maps a pohledem na čtveřici přicházející ze šatny. Začátek byl samozřejmě bombastický - příjezd rampy s protagonisty před bouřící publikum vypadal úchvatně.

Kiss na turné propagují vydařenou aktuální desku "Sonic Boom" - nejlépe z nových písní zabrala hned úvodní "Modern Day Delilah", skvělý otvírák. Nevím, jak to vnímali pěšáci z Kiss Army bojující v kotli, ale uprostřed plochy nejlépe fungovaly "Crazy Crazy Nights", "Detroit Rock City" a samozřejmě naprosto zabijácká trojice přídavků, při kterých kapela už neponechala nic náhodě. Pravda, při "I Was Made For Lovin' You" Paul těžce nedával vysoké tóny, ale možná to, jak neustále pocucával pití, signalizuje možné problémy s krkem a hlasem, kvůli kterým byl koncert zkrácen. I tak vystoupení trvalo bezmála dvě hodiny.

I když se vyskytlo pár hluchých míst, kdy odezva publika na výzvy v angličtině nebyla adekvátní, měl večer výtečnou atmosféru. Zejména Stanley neúnavně komunikoval s publikem, slovo "Ostrava" mu zřejmě přišlo natolik libozvučné, že jej řekl snad stokrát a vždy s jinou dikcí. On a Gene Simmons jsou samozřejmě ti hlavní, mají léta praxe s bavením tisíců lidí a dobře si uvědomují, že na těch olbřímích obrazovkách za zády musejí stále vypadat sakra dobře. Neustálé grimasy, gesta a pózy, to je neoddělitelná součást show doplňující hlasitý rokenrol.

Výborných detailů bylo tolik, že jen jejich vyjmenování by vydalo na celý článek - výbuchy, střílející kytary, chrlení ohně a krve, létající muzikanti, vznášející se bicí, opulentní projekce a světla. To jsou věci, na které se všichni těšili. K tomu si přičtěme vynikající zvuk, docela přiměřené ceny za merchandising (mimochodem, hned po koncertě jste si mohli koupit jeho záznam na stylovém USB) a stovky trsátek, které zejména Stanley daroval prvním řadám. Občas to vypadalo, že jen cvrnká trsátka a občas taky hraje, ale byla to legrace.

Diváci dostali pořádnou dávku hard rocku, všichni čtyři muzikanti měli prostor se předvést sólově i coby zpěváci. Mladé kapely mohou těm pomalovaným starým maškarám závidět jejich obdivuhodnou práci s publikem, propracovanou image, choreografii a léty ověřené fóry, jakkoli staré, pořád zabírající. Ano, byl to cirkus, zatraceně legrační. Chorál při hymně "God Gave Rock And Roll To You", při němž za zády kapely běžely obrázky těch největších rockových legend, mluvil za vše. Je to jen rokenrol, zábava, ale je to především radost. I když to samozřejmě Kiss jako správní byznysmeni mají moc dobře spočítané. Chcete se za to na ně zlobit?