"Přej a bude ti přáno," vzkazuje ze sleeve note kompilace "Holky z naší školky: Největší hity" autor textu Pavel Buňata (známý například jako spolupracovník Heidi Janků) všem "kritickým kritikům, pochybovačům a škarohlídům." A jistě jim to natřel. Teď se jistě všichni krčí pod svými psacími stoly a přemýšlejí, jak tenhle výběr ohodnotit.

Vezměme to popořádku.

Název. Pojmenovat výběr "Holky z naší školky: Největší hity" je sice trefné a konotačně jednoznačné, ale v souvislosti s výběry "Holky z naší školky" z devadesátého šestého a "Holky z naší školky po 20 letech" z roku 2004 poněkud matoucí. Navíc to vypadá, jako by ti dva pak ani žádný jiný pořádný hit neměli. Což je možná pravda, ač se to text v bookletu snaží vyvrátit třeba zmínkou o písni "Trápení", coververzi "Do To Me" Smokie, která se stala jedním z nejúspěšnějších coverů v Evropě, která se však z nepochopitelných důvodů na výběr nedostala.

Booklet. Kredity, tři fotky a patetický sleeve note. Celkem osm stran. Důstojné?

Hudba. Dvaadvacet písní, z nichž sedm vychází na CD vůbec poprvé. To je pro fanoušky jistě potěšující zpráva. Řazeno hudebně-dramaturgicky podle neznámého klíče. Kdo zná aspoň ty "Holky..." (zde pochopitelně jako zlatý hřeb až zcela poslední), ví, že žádné umění čekat nelze, a to ani hudebně, ani textově. Tak to prostě bylo a je. Bez debat. Co ale zamrzí, je absence alespoň pokusu o remastering, neb osmdesátky, jak známo, dnes táhnou a některé písně by v novém mixu mohly působit i poměrně aktuálně a v klubech kouzlit připitomělé já-vím úsměvy.

"Přej a bude ti přáno," vzkazuje ze sleeve note kompilace "Holky z naší školky: Největší hity" autor textu Pavel Buňata všem "kritickým kritikům, pochybovačům a škarohlídům." Takže já si přeju, aby, pokud se duo Standa Hložek a Petr Kotvald náhodou(!) rozhodne na své další poslední turné navázat další poslední deskou, se přestalo brát vážně a natočilo třeba vkusné osmdesátkové retro. Mohla by to být aspoň sranda. Bude mi za toto (do)přáno?