Moje babička mi kdysi pekla buchtu, které říkala papoušková. Asi si domyslíte, proč jí tak říkala - díky barevnosti jednotlivých ingrediencí a vzájemným spojením hrála všemi barvami. Když jsem slyšel "Zůstáváš tu se mnou" Heleny Vondráčkové, na tento moučník jsem si vzpomněl. Také hraje všemi barvami a chutěmi, ovšem je tu jeden rozdíl - zatímco papoušková buchta byla vynikající a vždy se po ní jen zaprášilo, u této nahrávky to neplatí. Některé ingredience tam nepatřily.

Průšvih je ten, že ony průšvihy nejdou nějak obecně popsat. Helena Vondráčková společně s Danielem Hádlem dala dohromady takový stylový a rytmický mix, že nějaký řád či jednotný směr by v něm nenašel ani Sherlock Holmes s doktorem Watsonem. Když se člověk zaposlouchá do některých písniček, získá pocit, že stejně jako ve své vizáži si tato někdejší Zlatá slavice i v hudbě snaží udržet za každou cenu mladistvost. Jako už na předchozích nahrávkách se tu objevují latino inspirace, disco, kytarový rock a taneční hudba a hned vedle najdete věci, které ji beze studu vrací do středního proudu osmdesátých let, a samozřejmě nezbytné balady nejrůznějšího ražení. Trochu na okraji stojí nadčasová bossa nova a náznaky jazzu, které naopak Heleně sedí víc než skvěle. Stejně rozporuplná je i kvalita jednotlivých skladeb.

Nejde jedním šmahem odsoudit ony disco záležitosti a třeba "retro" balady. Některé z tanečních věcí se dají docela dobře poslouchat, ale proti nim stojí takové, které bych považoval za totální úlet pro teenagery i v polovině devadesátých let. Balady jsou téma samy pro sebe. Některé jsou povedené a z jiných mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Ona rozporuplnost se přenáší i na coververze, kterých je tu také požehnaně. Například někdejší hit Billyho Joela "She's Always A Woman" s českým textem jako "Vím málo", který si Helena Vondráčková vypůjčila od Hany Zagorové, je opravdu nádherným kouskem, zatímco duet s Bárou Basikovou "Mám toho dost", tedy "No More Tears" od Donny Summer je dobrý asi tak ze dvou třetin - pomalá pasáž výborná, ale v určitých místech těch rychlejších jim to přestává ladit. Velkým omylem je předělávka "Queen Of The Night" Whitney Houston. Už název "Posaď mě na sedmej schod" naznačí, že textově to nebude ono, a bohužel ani celkové vyznění včetně aranžmá nástrojů to nespraví. Zkrátka, Whitney je přece jen někde jinde.

Nemá význam rozebírat jednotlivé chyby a klady "Zůstáváš tu se mnou". Být tohle CD opravdu onou papouškovskou buchtou, bylo by třeba velmi pečlivě vybírat jednotlivé barvy a kousky a doufat, že se k nim nepřimíchá něco z těch nepovedených pasáží. Je tedy otázkou, zda kvůli těm výborným gurmánským zážitkům riskovat, že si zkazíte chuť na velmi dlouhou dobu.