Když se na začátku letošního roku zavřelo pět slušňáků z Oxfordu do podzemního studia ve švédském Gotenburgu, očekávání byla obrovská. Severské země jsou v posledních letech opravdu cool, a to nejen v hudební sféře, takže spojení s Foals dávalo tušit kombinaci s mírou výbušnosti atomovky. A stokrát skloňovaná výměna Davea Siteka na postu producenta debutu je již naprosto zapomenuta poté, co se Yannis Philippakis začal telefonicky rozplývat nad tím, jaký je nynější chlápek za pultem Luke Smith frajer a alchymista.

Deska, kterou společně nahráli, se srovnávání s prvotinou nevyhne. Zatímco "Antidotes" nebylo album na první poslech - silné momenty vyskakovaly postupně, aby se nakonec zavrtaly hluboko pod kůži a zůstaly tam déle než vytetovaná kotva na paži -, "Total Life Forever" je vysloveně deska líbivá. Se skladbami, které za srdíčko chytí skoro napoprvé.

Jako kdyby sebou Foals švihli na zamrzlém jezeře a pomalu po ledě sklouzli ke škatulce pop. K oslizlosti mají ještě hodně daleko, ale nasládlý první singl "This Orient", který na úplném začátku zní jako eklektické a pozitivní "Go Do" od Jónsiho, mluví za vše. U "Miami" by se už ovšem hodil zvednutý ukazovák. Ale to jsou zatím jen dva extrémy, které nemluví za celé album. To rotuje kolem zasněžené písničky "Spanish Sahara", která je konceptuálně připodobnitelná k "Two Steps, Twice" z debutu. Sedm minut, během kterých se z něžné balady ve stylu jarního poupěte dostanete až k ohromnému a strhujícímu závěru.

Trumpety, které minule vévodily a vlastně Foals namalovaly obličej, se ztratily. Nebo byly zapomenuty v Británii a ve studiu je vystřídalo plno jiných hraček, které dostaly slovo v úvodní "Blue Blood". Nebo třeba v "2 Trees", díky kterým zní Foals na "Total Life Forever" jako jemnostpáni. Ale jasně, zůstal jim charakteristický rukopis, který neslyšitelně reprezentuje samotný projev frontmana Yannise Philippakise. Toho sice při focení musíte postrčit metr před všechny ostatní, aby byl vidět, na albu se však všechny výškové rozdíly stírají.

Nožičkou si nervně podupávat zřejmě nebudeme, protože Foals nikdy nezněli takhle (sebe)jistě. Jestli se dalo na "Antidotes" řádit, tancovat a blbnout do vytřepání duše, "Total Life Forever" je přesný opak. Je pomalá, na mnoha místech přímo klidná. Jako výlet na čerstvý vzduch po dvou letech v temné kobce.