Od psychedelického popu s lehkou elektronikou až po post-punk, takový byl záběr debutového alba "Oracular Spectacular" newyorských MGMT. A tenhle záběr zabodoval. Pro jeho nástupce se ale Andrew VanWyngarden a Ben Goldwasser rozhodli vybrat si jen jeden žánr. Cíl byl jasný: vytvořit stylově koncepční album, na kterém nebudou žádné singly. Album, které bude fungovat jako celek. Album, které bude vyžadovat soustředěný poslech. Album, které zaboduje? To je to jediné, co se nedá s určitostí říct. Třeba na Tomáše Bláhu v hlavní recenzi psychedelie "Congratulations" funguje. "Tuhle desku budete mít tak moc rádi, kolik si na ni uděláte času," napsal a s tím, že tohle je podle něj ta pravá tvář MGMT, album ohodnotil osmičkou. Pětice redaktorů musicserveru se až na jednu výjimku nad průměrem drží také, i když je více při zemi - rovných šedesát procent, to je celková známka makrorecenze.

---

Miroslav Böhm - Dávám přednost Flojdům, Bowiemu a... MGMT (7/10)
Vztah k interpretovi: "Oracular Spectacular" pro mě bylo popové album roku.

Poslech "Oracular Spectacular" mě dostával do stavů, které vyžadují detoxifikaci; marně pátrám v paměti, kdy naposledy jsem slyšel album tak napěchované psychedelickými opary i MTV hity zároveň. "Congratulations" je v tomto ohledu deska zcela jiná. Psychedelie je opět podávána ve dvojitých dávkách, ale chytlavost chybí. Místo bezstarostné závislosti jste nuceni fárat v rozmazaných vrstvách a pátrat po hlubším smyslu, který místy ani není hodný tak podrobné pozornosti. Zábava jde prostě klukům o krapet víc než umění, stejně jako jim více sluší ten starý electro kabát, který tentokrát zůstal v šatníku. Nový voní po umírněném Sydu Barrettovi, rockové opeře The Who a šedesátkách obecně, ale... Ne, není to špatná deska. "Flash Delirium", "I Found A Whistle" či "Siberian Breaks" jsou výborné a osobité skladby - a nejsou jediné -, ale prostě: když mám chuť na sjetý přelom 60s a 70s, tak si pustím Flojdy nebo Bowieho, a když mám chuť na MGMT, tak zase "Oracular Spectacular". A tím je vlastně manévrovací prostor pro "Congratulations" vyčerpaný. P. S.: Tu sedmičku samozřejmě berte v kontextu s téměř desítkou pro "Oracular Spectacular".

Adam Eff - Gratululoval bych, proč ne...? (7/10)
Vztah k interpretovi: Nedefinovatelný. Teda jako i jo, ale nikoliv cílený obdiv.

Přestože mě první sekundy desky donutily přiotevřít si ústa, mlasknout a poněkud ostřeji si šeptnout nějakou větu zhruba o tom, že co to jako je za performace a proč nový kotouč MGMT zní jako fekální garážovka z Nového Jičína, s odstupem uznávám, že deska i má něco do sebe a otevírák "It's Working" je jedním z toho nejpovedenějšího, s čím operuje. Nemohu být brán jako ryzí příznivce emdžíemtí, a nejspíše proto mi unikají kontexty a pointy toho, proč vlastně chlapci skoro odložili synťáky a řekli si, že ke svému projevu přimíchají prvky šedesátek a sedmdesátek. Podle mého tento jejich rozmar zafungoval napůl. Nevadí mi, ba dokonce mě i baví slýchávat vkusné renesanční mezihry s pseudo-cemballem i objevovat v MGMT hávu kusy The Stylistics, The Mamas And The Papas či Zombies. Nevadí mi ani kytara z nesmrtelného songu "These Boots Are Made For Walking" od Nancy Sinatra. Nevadí mi ani retro patina, přehozená přes kompozičně fikané odrhovačky. To, co mi už vadí, je fakt, že 37,4 % desky je rutinní vata a zmíněná patina z celku vytváří skoro monotónní třiačtyřicetiminutový slepenec. U MGMT a zrovna této téměř velice zdařilé a nadprůměrné nahrávky je moc dobře slyšet, že je to veliká škoda.

Radek Londin - Evoluce úkrokem zpět (7/10)
Vztah k interpretovi: "Oracular Spectacular" bavilo, ale bral jsem ho spíše jako příslib něčeho dalšího.

Mohli si vybrat ze dvou cest a zvolili tu snadnější. Místo aby zavedli psychedelický pop byť jen do trochu neprošlapaných revírů, zamířili blíže svým inspiracím do 70. let minulého století. Glam i prog-rock obohatili o nové digitální vrstvy, ale takřka všechny postupy připadají trochu zasvěcenému posluchači dost povědomé... a Bowie musí chvílemi dost přemýšlet nad definicí autorských práv. Možná si ale jen pobrukuje, protože se "Congratulations" moc dobře poslouchá. MGMT totiž evidentně ovládají cit pro harmonickou i rytmickou architekturu a deska díky tomu celkem vtáhne. Možná postrádá jednoznačné rádiové singly, ale přesvědčivě ukazuje, že tihle dva mohou mít trvanlivost a že poslouchat desku od začátku do konce dává i v mp3 éře smysl. "Congratulations" může celkem snadno zapadnout, ale "zaslouží" si to asi stejně jako mediálně dost přefouknutý debut.

David Věžník - A když deska vyšla, všechno se jen potvrdilo (6/10)
Vztah k interpretovi: Z "Oracular Spectacular" si vybavuju sice jen "Time To Pretend" a "Electric Feel", ty ale zase považuju za megahity.

Někdy to tak člověk má, že cítí, že to, co se k němu blíží, nebude přesně ono. Stačí třeba jen drobný impuls. V případě dvojky z ManaGeMenTu a jejich dvojky "Congratulations" to bylo prohlášení, že nemáme čekat hity na první dobrou, písně jako "Electric Feel". Ty ale byly z debutu asi to nejlepší! Čekání na nástupce "Oracular Spectacular" tak v mém případě rozhodně nebylo netrpělivé. A když deska vyšla, všechno se jen potvrdilo. Aby bylo jasno, "Congratulations" rozhodně není špatnou nahrávkou. Vlastně je pořád nadprůměrnou. Ve skladbách se toho děje mnohem víc, než je na první poslech zřejmé, postupně se vynořují flétničky, cemballa a nejrůznější vyhrávky jen zdánlivě umístěné v pozadí. Taky pár dobrých skladeb na desce je, namátkou třeba otvírák "It's Working" nebo pro některé možná až příliš chytlavá "Brian Eno", zaujmou i melodické momenty v opusu "Siberian Breaks" a vlastně skoro každá stopa má něco do sebe. Jen ten pseudozpátečnický háv připomínající dávno zaprášené hippies desky (slibovaná Lady GaGa a Kanye West se nekonají) moc nenutí k tomu po albu sahat cíleně a opakovaně.

Petr Doupal - Potlesk sami sobě (3/10)
Vztah k interpretovi: Debut jsem měl rád, singly byly boží.

O ou. První poslech "Congratulations" byl jedním z mých nejhorších hudebních zážitků. MGMT přešli na tvrdší drogy a z veselých kláves se přesunuli k psychedeličtějšímu zvuku. Možná budu jediný, ale mnoho prvků z první až sedmé skladby mi připomnělo Beatles, asi kvůli staře znějícím kytarám i bicím a mnoha zvláštním přechodům. I kdyby ale MGMT vyšli v době, odkud si berou inspiraci, jejich úroveň by byla oproti tehdejším interpretům tak čtvrtinová. Problémem totiž je, že na desce se nenachází výborná písnička. Úplně každá z devíti skladeb má některé skvělé pasáže, krátké úseky s fajnou melodií a nástroji ("Song For Dan Treacy", "I Found A Whistle“, šestá minuta "Siberian Breaks"), ale celkově to je zlé. Navíc celou dobu poslouchat fistulový melancholický hlas zpěváka taky není to, co bych hledal. Okamžitě jsem si vzpomněl na nové Gorillaz, kteří mě zklamali ve stejném směru. Úplně nepochopitelně pak působí krásné outro "Congratulations", kde si sice tihle Newyorčani půjčili nástroje od Mattafix, ale i tak je opravdu povedené. Bohužel patří do jiné desky, včetně toho potlesku na konci.

---

Album: MGMT - Congratulations
Průměrné hodnocení: 6/10
Celkový čas: 43:53
Skladby: It's Working, Song For Treacy, Someone's Missing, Flash Delerium, I Found A Whistle, Siberian Breaks, Brian Eno, Lady Dada's Nightmare, Congratulations